OBDOBIA

PREDYNASTICKÉ OBDOBIE (pred rokom 3150 pr.Kr.)
Doba Bohov (49330-14175/9500 pr.Kr.) | Doba Polobohov (14175-3150 pr.Kr.)
RANODYNASTICKÉ OBDOBIE - ARCHAICKÁ DOBA (3150-2700 pr.Kr.)
1. dynastia (3150-2930 pr.Kr.) | 2. dynastia (2930-2700 pr.Kr.)
STARÁ RÍŠA (2700-2180 pr.Kr.)
3. dynastia (2700-2635 pr.Kr.) | 4. dynastia (2635-2510 pr.Kr.) | 5. dynastia (2510-2365 pr.Kr.) | 6. dynastia (2365-2180 pr.Kr.)
PRVÉ PRECHODNÉ OBDOBIE (2180-1994 pr.Kr.)
7. dynastia (70 dní) | 8. dynastia (2180-2170 pr.Kr.) | 9./10. dynastia (2170-2025 pr.Kr.) | 11. dynastia (2119-1994 pr.Kr.)
STREDNÁ RÍŠA (1994-1794 pr.Kr.)
12. dynastia (1994-1794 pr.Kr.)
DRUHÉ PRECHODNÉ OBDOBIE (1794-1543 pr.Kr.)
• 13. dynastia (1794-1650 pr.Kr.) | 14. dynastia (?-1650 pr.Kr.) | 15. dynastia (1650-1539 pr.Kr.) | 16. dynastia (1650-1550 pr.Kr.) | 17. dynastia (1650-1550 pr.Kr.)
NOVÁ RÍŠA (1550-1070 pr.Kr.)
18. dynastia (1550-1292 pr.Kr.) | 19. dynastia (1292-1186 pr.Kr.) | 20. dynastia (1186-1070 pr.Kr.)
TRETIE PRECHODNÉ OBDOBIE (1070-655 pr.Kr.)
21. dynastia (1070-664 pr.Kr.) | 22. dynastia (946-736 pr.Kr.) | 22. dynastia – Hornoegyptská línia (870-730 pr.Kr.) | 23. dynastia (756-712 pr.Kr.) | 24. dynastia (740-712 pr.Kr.) | 25. dynastia (746-655 pr.Kr.)
NESKORÁ DOBA (715-332 pr.Kr.)
26. dynastia (664-525 pr.Kr.) | 27. dynastia – 1. perzská nadvláda (525-401 pr.Kr.) | 28. dynastia (401-399 pr.Kr.) | 29. dynastia (399-380 pr.Kr.) | 30. dynastia (380-342 pr.Kr.) | 31. dynastia – 2. perzská nadvláda (342-332 pr.Kr.)
GRÉCKORÍMSKE OBDOBIE (332 pr.Kr. až 395 po Kr.)
• 32. dynastia – Macedónska (332-304 pr.Kr.) | 33. dynastia – Ptolemaiovská (304-30 pr.Kr.) | 34. dynastia – Rímska (30 pr.Kr.-395)
▲ BYZANTSKÁ DOBA AŽ PO SÚČASNOSŤ
• Východorímski a byzantskí cisári | Umajjovci | Abbásovci | Fátimovci | Ajjúbovci | Mameluci | Vládcovia Osmanskej ríše | dynastia Muhammada Alího | Prezidenti Egyptskej republiky

CHRÁMY

Zobraziť KEMET na väčšej mape

FOTO
ABYDOS | DENDERA | EDFU | LUXOR | KARNAK

LANOOVE PRAVDY 12: Čo ukrýva Sieň záznamov?


Obrovská brána blčí tajomnými symbolmi. Pred ňou švihajú chvostmi dve neopísateľné beštie. Už len pohľad na ne berie každej bytosti tohto sveta aj zvyšky odvahy, ktorá jej po strastiplnej púti ostala. Bojovať i prosiť je márne. Treba mať Kľúúúč. Aká je odmena, keď ho človek pozná a ako to dopadne, keď sa mýli? Adept vyslovuje magickú formulu a obrazy sa menia. Vstúp, Pripravený!


Hoci to vyzerá ako upútavka na najnovšiu fantasy ságu, ešte i dnes sa nájde nejeden učeň Ducha, ktorí si duchovný vzostup predstavuje práve takto. Pravidlá sú vraj v podstate jednoduché. Prekonávame prekážky, získavame nové danosti a postupne sa stávame silnejšími a zručnejšími presne ako v počítačovej hre. No a na konci je pravdaže tá obria brána s beštiami...

 

Každý, kto sa už nejaký čas Duchovnu s veľkým D venuje vie, že v živote to vyzerá o dosť inak. Každodenné povinnosti a riešenie problémov, ktoré sa ani zďaleka nepodobajú romantickým predstavám. Časom dôjdeme na to, že práve toto je však ono. Tieto „bežné veci“, bez špeciálnych efektov, preverujú našu pripravenosť spoľahlivejšie, než sme ochotní pripustiť. Máme toho skrátka väčšinou až nad hlavu a vyšší svet musí byť rozprávkový, to dá rozum. Ešte že prichádza večer a s ním vytúžený odpočinok. Kto vie kam odlietame keď spíme, ale asi niekam veľmi ďaleko, kde je všetko krásne, keďže skoro každé ráno vstaneme ako rybička a máme zas chuť žiť naplno :)

Gigantické kamenné dvere sa s ohlušujúcim rachotom odsunuli a v kúdoloch prachu, pomedzi krídla všadeprítomných netopierov, po tisícročiach, uzrelo oko prišelca police plné zvitkov. Odhadnúť aká je Sieň v skutočnosti veľká bolo prakticky nemožné...

 

Pozrime sa, čo o Sieni, či skôr Sieňach záznamov, hovoria pozornosti hodné pramene...

 

Edgar Cayce ako vždy prichádza s veľmi presnými údajmi:

A.R.E. (Association for Research and Enlightenment – Spoločnosť pre výskum a osvietenie) je nadácia, ktorá vychádza z učenia „spiaceho proroka“ Edgara Cayceho a ktorá tvrdí, že vo Sfinge je vchod do Siene záznamov. Sieň záznamov je údajne podzemná komora obsahujúca fyzický dôkaz o vyspelých pradávnych civilizáciách na Zemi.

Cayce je mimoriadne zaujímavý prorok. Počas svojho života urobil približne 14 000 predpovedí, pričom do roku 1970 sa z nich splnilo 12 000 a 2 000 zostalo do budúcnosti. A vo všetkých týchto predpovediach bola len jedna malá chyba. Z 12 000 predpovedí, to je fantastické. Za túto jednu chybu by ste mu takmer mali poďakovať: Dostal list od jedného muža z Francúzska, v ktorom ho žiadal o výklad (reading) jeho zdravotného stavu. Avšak Cayce omylom poskytol výklad pre dvojča (brata) žiadateľa. To bola jeho jediná chyba. Všetky ostatné veci sa uskutočnili presne tak ako ich Cayce predpovedal – až do roku 1972. Avšak po roku 1972 začalo dochádzať k omylom a ja aj vysvetlím prečo práve vtedy. (Pre tých, ktorí si myslia, že sa nesplnila Cayceho predpoveď o vynorení sa Atlantídy nad hladinu pred rokom 1970, nech si prečítajú januárové číslo časopisu Life z roku 1970. V oblasti kde bola podľa Cayceho Atlantída, sa nad hladinu vynorili ostrovy. Niektoré sa znova ponorili, ale iné stále čnejú nad vodou.)

Podľa Cayceho je pravá laba Sfingy vchodom do Siene záznamov. Thoth aj Cayce povedali, že v podzemnej komore neďaleko Sfingy sú fyzické objekty, ktoré jednoznačne dokazujú, že už dávno pred nami boli na tejto planéte vyspelé kultúry. Thoth vraví, že tieto objekty dokážu existenciu týchto vyspelých kultúr v dobách už pred päť a pol miliónmi rokov. Úroveň našej kultúry je v porovnaní s týmito dávnymi kultúrami len detská.

Úryvok z knihy Drunvalo Melchizedeka “Pradávne tajomstvo Kvetu Života”
Zdroj: http://www.dunres.sk/projects/_ee/print.php?id=1006
KNIHU 1. časť je možné zakúpiť na tejto adrese.
KNIHU 2. časť je možné zakúpiť na tejto adrese.

 

Robert Bauval Sieni záznamov venoval celú knihu:

Je to história starodávneho tajomstva, ktoré prenasledovalo predstavivosť hľadačov z generácie na generáciu a ktoré v posledných rokoch rozdelilo vedeckú obec a spôsobilo akademický rozruch a debaty po celom svete. Niektorí si myslia, že ide len o snívanie alebo výplod fantázie, alebo dokonca podvod. Iní ho však naozaj považujú za možnú a takmer potvrdenú historickú realitu, hmatateľný fakt, ktorý sa už čoskoro potvrdí úderom lopaty alebo vŕtačkou. Pretože naozaj existuje možnosť, že hlboko vo vnútri najstaršej, najväčšej, najvyššej, najposvätnejšej pamiatky na našej planéte leží prísne strážené tajomstvo. Vo vnútri Veľkej pyramídy v Gíze, zahalenej do závoja temnoty v posvätnom tichu, sa možno nachádza tajná komora alebo aj niekoľko komôr, čakajúcich na to, aby sa najmenej po štyroch tisícročiach znova otvorili.

Táto komora by mohla byť nezvyčajne cenným archeologickým nálezom, víťazstvom v oblasti egyptológie, ktoré môže ďaleko prekonať objav neporušenej hrobky Tutanchamona z roku 1922. Ale to ešte nie je všetko. Náhorná plošina Gíza sa nakoniec zjavne rozhodla odhaliť všetky svoje tajomstvá naraz, keďže neďaleko od Veľkej pyramídy, v plytkej enkláve na východe, sa nachádza aj Veľká Sfinga. Aj ona možno vo svojich útrobách stráži obrovský poklad: legendárnu „Sieň záznamov“ civilizácie, ktorá sa dávno stratila v závoji času.

Miesto a možné vchody do takýchto tajných komôr vo Veľkej pyramíde a pod Veľkou Sfingou sú známe od začiatku roku 1993. A predsa, aj keď to znie frustrujúco, Zahi Hawass úporne zabraňoval všetkým snahám o potvrdenie existencie tajných komôr. Alebo nie? Čo ak sa vykonávali tajné pokusy urobiť mimo dosahu verejnosti, akokoľvek zvláštne to znie, aj mimo dosahu samotných egyptských úradov? Je niečo také vôbec možné? Existuje tu nejaké sprisahanie, v ktorom by mohol byť zapletený nielen Hawass, ale aj iné osoby a inštitúcie?

Zdroj: http://www.cez-okno.net/clanok/tajna-komora-hladanie-siene-zaznamov-i
KNIHU je možné zakúpiť na tejto adrese.

 

Lobsang Rampa uvádza tzv. “jaskyne Predkov” prekypujúce technológiami:

V první chvíli jsem nedokázal vchod rozeznat a jediné, co jsem viděl, byl tmavý stín, vypadající opravdu spíš jako vyschlý potůček nebo skvrna droboučkých lišejníků. Když jsme potom přešli římsu, v povrchu skály jsem skutečně spatřil puklinu. Velký láma mě popadl za ramena, vtlačil do skalní štěrbiny a dobrosrdečně pronesl: „Ty jdi první a vyžeň všechny skalní duchy, aspoň nás ochráníš!" A tak já, nejmenší ze skupiny a nejméně důležitý, jsem byl ten první, kdo v jeskyni předků stanul. Vsunul jsem se dovnitř a protahoval se kolem kamenných rohů. Za sebou jsem slyšel šoupání a škrábání, jak tělnatější muži pronikali dovnitř. Najednou proti mně zaplálo světlo, až jsem ustrnul leknutím. Stál jsem bez hnutí u skalní stěny a zíral na tu fantastickou scénu. Jeskyně vypadala asi tak dvakrát širší než vnitřek Velké katedrály ve Lhase.

...

Jeden sled obrazů ukázal skupinu zamyšlených mužů projektujících to, co nazývali časovou schránkou (a co my nazýváme jeskyní předků), kde by pro pozdější generace uložili fungující modely strojů a úplný obrazový záznam své kultury a jejích slabin. Nesmírné stroje vyhloubily prahorní skálu. Mnoho mužů tam instalovalo modely a stroje. Viděli jsme, jak byly na určené místo vyzvednuty koule s chladným světlem, z netečné radioaktivní látky, vydávající světlo po milióny let. Netečné v tom smyslu, že lidem neškodila, aktivní proto, že dokázala vydávat světlo téměř do konce věků.

Zjistili jsme, že jejich jazyku rozumíme, načež nám bylo podáno vysvětlení, že k nám řeč přichází telepaticky. Stejné komory, čili časové schránky, byly ukryty pod pískem Egypta, pod jednou pyramidou v Jižní Americe a na určitém místě Sibiře. Každé bylo označeno symbolem oné epochy – sfingou. Viděli jsme její mohutné sochy, které nevzešly z Egypta. O její podobě se nám dostalo vysvětlení. Člověk a zvířata spolu v těch dávných dobách hovořili a pracovali. Kočka byla pro svoji sílu a inteligenci považována za nejdokonalejší zvíře. I člověk sám je zvíře, a tak předkové vytvořili postavu velikého kočičího těla pro zdůraznění této síly a houževnatosti a na ně umístili poprsí s hlavou ženy. Hlava měla vyjadřovat lidskou inteligenci a rozum, zatímco prsa naznačovala, že člověk a zvíře mohou přijímat duchovní a duševní potravu jeden od druhého. Tento symbol byl tehdy stejně rozšířený, jako je v dnešní době socha Buddhy, Davidova hvězda či kříž.

Viděli jsme oceány s velkými plovoucími městy, která se pohybovala od jedné země ke druhé. Na obloze se vznášely stejně tak velké stroje, pohybující se úplně nehlučně, které mohly stát ve vzduchu a hned nato téměř bleskově nabrat úžasnou rychlost. Dole se pohybovala vozidla několik centimetrů nad zemí, nadnášena ve vzduchu jakýmsi způsobem, který jsme nedokázali určit. Mezi městy se táhly mosty nesoucí na úzkých lanech něco, co vypadalo jako silnice. Při té podívané jsme náhle na obloze spatřili jasný blesk a jeden z největších mostů se zřítil do spleti nosníků a lan. Další záblesk a většina města zmizela v jasně zářícím plynu. Nad troskami se tyčil podivný, zlověstně rudý mrak, připomínající zhruba tvar několik kilometrů vysoké houby.

Obraz zmizel a znovu jsme spatřili skupinu mužů, kteří připravovali časovou schránku. Usoudili, že nastal čas zapečetit ji. Viděli jsme obřad, dívali se, jak do stroje vložili nashromážděné záznamy. Vyslechli jsme řeč na rozloučenou, která nám „lidem budoucích věků, budou-li jací!" sdělovala, že lidstvo se chystá sebe samo zničit, nebo že se to alespoň zdá pravděpodobné a „v těchto stěnách jsou uloženy záznamy našich úspěchů i pošetilostí, aby byly ku prospěchu těm z budoucích pokolení, kteří budou mít inteligenci je objevit, a až tak učiní, budou jim schopni porozumět". Telepatický hlas dozněl, obrazový panel zčernal. Seděli jsme v tichu, omráčeni z toho, co jsme zhlédli. Později se světlo znovu rozsvítilo a my jsme si všimli, že vlastně vychází ze stěn sálu.

Vstali jsme a porozhlédli se kolem. I tato hala byla zaplněna stroji, a bylo tam rovněž mnoho modelů měst a mostů. Všechno to bylo vyrobeno z jakéhosi druhu kamene či kovu, jehož původ jsme nebyli schopni určit. Některé exponáty byly chráněny jakýmsi naprosto průhledným materiálem, což nás mátlo. Sklo to nebylo, ale nedokázali jsme poznat, co to tedy je. Bylo nám pouze jasné, že nám to zabraňuje se některých modelů doopravdy dotknout. Náhle jsme všichni povyskočili. Hledělo na nás zlověstné rudé oko a mrkalo. Byl jsem už připravený raději upláchnout, když vtom můj učitel láma Mingjur Tundrup zamířil ke stroji, ze kterého to oko svítilo. Podíval se na něj a dotkl se pák. Červené oko zmizelo. Místo něj jsme na malé obrazovce spatřili obraz další místnosti, do které se šlo z hlavní haly. Do mozku nám vstoupil pokyn: „Až odsud vyjdete, pokračujte do místnosti, kde najdete vše potřebné k zakrytí otvoru, kterým jste vstoupili. Pokud jste nedosáhli takového vývojového stupně, abyste naše stroje dokázali ovládat, pak toto místo zapečeťte a zanechte nedotčené pro ty, kdo přijdou po vás."

Zdroj: Cave of the Ancients (1963)
Preklad: Jitka Badoučková, Petr Pokorný (1995)
KNIHU bolo možné zakúpiť na tejto adrese.

 

Novinkou a podľa mňa veľmi podstatnou je líčenie Radu Cinamara. Príbeh z rumunského pohoria Bucegi je zo všetkých najkonkrétnejší. Natíska sa otázka, či prastará Sieň záznamov uvíta návštevníka apriori netopiermi, pavučinami a tisícročným prachom...

Rok 2002 bol prelomovým rokom, čo sa týka môjho zapojenia do veľmi dôležitých záležitostí a s hlbokými dôsledkami na národnej, i celosvetovej úrovni, ale o tom by sme sa mali baviť na našom ďalšom stretnutí, pretože je výsostne dôležité, aby sme sa zamerali čo najviac na základ, ktorý ti chcem odhaliť. Tým pochopíš, že skutočnosť je úplne iná, ako sú ľudia zvyknutí vnímať.

Zhlboka som sa nadýchol akoby som sa vrátil z dlhej cesty. Nemal som ani poňatia o tom, čo sa za chvíľku odhalí, ale mal som ten pocit, že sme sa dostali k veci. Cezar mi povedal, že to bolo hlavným dôvodom, prečo chcel po mne, aby som ten príbeh zverejnil. Stretol som sa s ním ešte dvakrát, kde mi podrobne vysvetlil udalosti, ktoré sa dajú považovať za kľúčové pre osud krajiny. Naposledy sme sa stretli v júni roku 2003 a to bola tá príležitosť, kedy som sa dozvedel o tom, čo viedlo k tajnej lokalite v pohorí Bucegi, kde sa uskutočnil o dva mesiace prevratný objav. Aj keď nabrali udalosti rýchly spád, Cezar mi umožnil neočakávané – byť prítomný na mieste objavu a vidieť sám tajnú konštrukciu vnútri pohoria a jej hlavné aspekty. To vyžadovalo špeciálne zásahy na jeho strane a hlavne na strane generála Obadeu, keď sa zdalo, že je všetko mimo kontroly. Rozhodnutie, aby som bol prítomný s ním na mieste skoro hneď po objave, bolo značne premyslené, pretože hneď po dvoch dňoch došlo ku komplikáciám. To bolo výsledkom amerického diplomatického tlaku, ktorý vyžadoval do značnej miery ich okamžitú prítomnosť na mieste s plne vybavenými tímami a výnimočnou technológiou. Od toho okamihu už nikto, mimo oprávnených osôb z prezidentskej kancelárie, nemohol prejsť cez ochrannú bariéru, kontrolovanú rumunskou a americkou armádou. To je dôvod, prečo si myslím, že som mal šťastie a dokonca privilégium mať tú možnosť skutočne vidieť to, čo mnohým ľuďom príde neuveriteľné. Počas niekoľkých hodín, ktoré som strávil v centrálnom okruhu objavu, mi Cezar v krátkosti rozpovedal o (niektorých dramatických) prvkoch spôsobu, ktorými bol objav uskutočnený.

Zdroj: http://www.cez-okno.net/clanok/transylvansky-usvit-kapitola-iii-prve-stretnutie-absolutne-zlo-2

 

A aká je Pravda?

Skôr či neskôr sa dozvieme...

 

Lanoo

Exkluzívne

Otázky, podnety a reakcie môžete Lanoovi posielať na: kemet@cez-okno.net


Všetky časti seriálu s tematikou EGYPT nájdete na tejto adrese.


Ďalšie časti seriálu s tematikou ARCHEO nájdete na tejto adrese.


 

Súvisiace:

Sieň záznamov
http://www.kemet.sk/stitok/sien-zaznamov

 


Autori: