Králova komora. V minulém dílu Experiment 14 jsme se seznámili s Královninou komorou, tajnými dutinami, chodbami a šachtami. Dnes postoupíme na stavbu Královy komory. Vědomosti o tom, jak se pyramida stavěla, ukládal stavitel do tajných komor. Dále pokračoval v přípravě na stavbu Královské komory. Nejdříve se s komorou seznámíme a potom budeme stavět.
Motto: Dalajláma: „Pokud něco nevnímáme, ještě zdaleka to nemusí znamenat, že ona věc nebo jev neexistují“
Prohlídka Královy komory
Do Královy komory vysoupíme nahoru Velkou galerií. Překonáme velký schod 1 m vysoký, na něm se musíme sehnout na 1,1 m a vstoupíme do předkomory, kde se můžeme postavit před kamennými bloky z červené žuly (obr. 2) zavěšených na kládách na úroveň vstupu do komory, které bylo možné spustit a zabránit vstupu. Zde končí vápenec a začíná království žuly. Při dalším postupu se opět sehneme a vstoupíme do Královy komory. Zde se nám na obr. 3 objeví celkový pohled do Královy komory směrem k západu.
|
|
|
|
|---|---|---|
|
|
|
Králova komora je celá postavena ze žuly. Má rozměry: v=5,7 m, podlaha 10,3×5 m. Zdi a podlaha Královy komory tvoří 120 bloků různých velikostí. Žula je červená, skládá se z granulí křemene, slídy a živce pocházející z Asuánu. Strop tvoří 9 ohromných žulových trámů až 70 tun těžkých, celkové váhy 400 tun.
Stropní trámy odlehčovacích komor mají hmotnost 27 až 63 tun, jsou uspořádány od severu k jihu na vápencových podpěrách. Od podlahy komory k podlaze 5. odlehčovací komory je 17 m. Všimněme si, že kvádry jsou odděleny bílou spárou. Je to způsobeno jemným nánosem tvrdé křemičitanové malty, která stavbu velmi zpevňuje.
Jediným artefaktem je žulová schrána (truhlice) rozměru 2×0,7×1 m z červené žuly vážící 3,75 tuny, obr. 4, která má jiný odstín (ten je také ovlivněn různým osvětlením) než okolní zdi a podlaha.
Na severní stěně (obr. 5 a 6) je otvor 20×20 cm severní větrací šachty, pod ním je vstupní otvor do komory. Větrací šachty severní a jižní byly pod úhlem 45° a dosahovaly délky 60 m až na povrch a byly úplně průchodné. Šachty objevil plukovník Vyse a při prohledávání šachty našel u povrchu pyramidy plochou železnou desku 30×10 cm silnou 0,065 cm, která tam byla ponechána během výstavby pyramidy. Doba železná se v Egyptě datuje od roku 650 př.n.l. K tomu se egyptologové raději nevyjadřují.
Příprava stavby
Jaké byly k dispozici možné technologie:
Dosud jsme se stavitelem řešili výstavbu objektů pyramidy jako chodby, šachty, Velkou galerii, Královninu komoru. Tyto objekty byly stavebně velmi náročné, ale byly z vápence.
Nyní před stavitelem stojí nový úkol podle projektu panovníka – Králova komora z žuly. K dispozici má obě technologie + třetí pro přípravu žulového substrátu:
■ Technologie 1 – těžba, úprava a přeprava kvádrů provedená v kamenolomu
■ Technologie 2 – tvorba vápencových kvádrů pomoci geopolymerů do forem
■ Technologie 3 – rozložení přírodního kamene na sypký substrát a tvorba nového žulového kamene podle potřeby stavby. Postupy byly uvedeny v tajných znalostech, ke kterým měl přístup jen panovník a k některým pověřený stavitel
Před stavitelem se postavily nové problémy, které ještě před zahájením stavby musely být vyřešeny, obr. 8:
Buď:
■ vytvořit 120 žulových kvádrů pro stavbu stěn a podlahy o hmotnosti 5 až 10 tun
■ vytvořit 9 žulových kvádrů o průměrné hmotnosti 60 tun pro strop komory
■ vytvořit 35 žulových kvádrů jako stropy pro odlehčovací komory 9+8+9+9, celkem 120+9+35=164 žulových kvádrů s celkovou hmotností 6.500 tun
■ připravit 1 žulový blok o hmotnosti 3,7 tuny pro zhotovení schrány
■ 12+12=24 vápencových kvádrů pro sedlovou šikmo seříznutou střechu
■ připravit 22 bloků vápencových podpěr stropních nosníků, kvádry musí být leštěné, pravoúhlé a přesně dimenzované ve všech rozměrech s přesností ±1 mm. Z důvodu stability musí každý kvádr mít jiný rozměr podle projektu.
Postup stavby
Vzhledem k tomu, že stavitel nedokázal přesouvat a ukládat kvádry pomoci levitace, používal dnes experimentálně ověřených metod.
Doposud byla aplikována vápencová technologie, ta umožňovala:
■ tvorbu vápencových bloků do 2 tun v lomu pro hrubou stavbu a jejich přepravu po rampě viz Experiment 10
■ tvorbu přesně dimenzovaných spárovaných vápencových bloků pomoci geopolymeru viz Experiment 5 přímo do formy, nebo jejich vytvoření mimo a jejich přesun na místo. (Obr. 7 podle Herodotos, Zamarovský – zvedání pomoci krátkých dřevěných prken „mechanes“)
Nový problém spočíval v tom, že stavebním kamenem byla kromě vápence žula. Dosavadní Technologie 2 prováděla tvorbu vápencových bloků, Technologie 3 žulu.
Vznikla otázka: Bylo možné vytvořit žulové bloky jako geopolymer?
„Trocha geologie nikoho nezabije“
Země se skládá z jílovitých materiálů, které jsou výsledkem klimatické eroze hornin, jako je např. žula. To znamená, že přirozená eroze přeměňuje vyvřelinové živcové skály na sedimentární minerály, jako je jíl. Tyto procesy probíhají v různých časových horizontech, které umožňují přeměnit jílovitou usazeninu zpět ve skálu. Díky tomu můžeme přeměnit každou jílovitou látku v souhrn nerostných látek, které budou mít vlastnosti hornin.
Jak jsme již uvedli, Egypťané byli mistry ve využívání přírodních zákonů a zpracování přírodních materiálů. Měli mimořádnou schopnost sledovat přírodní úkazy a naučili se je využívat k tvorbě kamenných artefaktů. Jak to provádět, bylo zakotveno v tajných vědomostech, které byly zdrojem i pro našeho stavitele. Všechno záviselo na tom, jaké byly přírodní geologické podmínky v zemi.
V Egyptě byla mohutná vyvřelinová žulová ložiska v Asuánu společně s dalšími komponenty jako mafkat (arzeničnan měďnatý), chryzokol a skorodit na Sinaji. Tyto rudy vydávají při zahřátí nad plamenem pronikavou vůni česneku a cibule. Podle Hérodotova textu „Stavitelé pyramid“ se praví:
„Egyptským písmem na pyramidě napsáno jest, kolik spotřebovali dělníci ředkve, cibule a česneku. Kněz, který ten nápis předčítal, mi tlumočil, že se spotřebovalo 1600 talentů stříbra, to je 16 tun.“
Pokud by tyto věci tolik stály, 100 milionů euro, stálo by to více než kovové nástroje, potraviny, oděv za celou dobu stavby pyramidy. Ve skutečnosti to byly náklady na těžbu arzénové rudy, která se na Sinaji těžila ve velkém a používala se při stavbě. Je to historické svědectví, které může dokázat používání arzénových rud při stavbě pyramidy. To, s dalšími komponenty, umožňovalo tvorbu žulových bloků a jejich potřebné opracování. Komponenty ze Sinaje se používaly k tvorbě zvláště kvalitních bloků, soch a nádob z tvrdého kamene.
A čím se dělníci na stavbě chrámů živili? Určitě to nebylo česnekem a cibulí za 1.600 talentů stříbra. To by těch kvádrů příliš neutáhli.
Jak se stavitel rozhodl
Stavitel navštívil lomy v Asuánu a zkoumal, jestli je možné vylámat přesně dimenzované pravoúhlé žulové kvádry, provést jejich opracování, transport k řece a lodí 164 kvádrů o hmotnosti 27 až 63 tun na vzdálenost 900 km, jejich vyzvednutí z Nilu na začátek rampy a po ní na úroveň základů pyramidy. K jejich přepravě po rampě na úroveň 43 m k základům stavby Královy komory by potřeboval 600 tažných dělníků, kteří by se na rampu ani nevešli. Kolo nebylo, kladky nebyly.
Bylo to zklamání, proto hledal jinou cestu. V tajných vědomostech našel postup, jak vytvořit žulové kvádry s využitím geopolymeru. Přepravu žuly volil po menších částech, nikoliv v mohutných blocích. Ty části přivezl lodí do nového výrobního střediska geopolymerů na břehu Nilu pod stavbou pyramidy, kde měl přjipravenou technologii na výrobu žulového substrátu, který buď v koších nebo na saních po částech přepravil na stavební místo Královy komory. Pracovní technologie byla dělníkům známá, protože ji používali při výrobě vápencových bloků.
Závěr
Vypadá to, že egyptologie je stále na jednom místě. Stále zvedají 70 tunové kvádry do výšky 60 m tažením na saních taženými stovkami tažných dělníků různými cestami, stále je vyrábějí měděným dlátem. Doposud jsme nebyli svědky ani náznaku, že by někdo předvedl, jak se žulový kvádr opracovával, tvaroval a s milimetrovou pravoúhlou přesností sesazoval s jiným kvádrem.
Bohužel stavitelé pyramid dopadli tak, jako dopadneme my, až si civilizaci zničíme a zůstanou po nás artefakty, nad kterými budou naši následníci kroutit hlavou, na co se ta či ona destička a krabička používala.
Příště se stavitelem vystoupíme na úroveň stavby Královy komory a budeme sledovat, jak stavba mohla probíhat, resp. jak probíhat nemohla...
Mojmír Štěrba, stavitel pyramid
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
Súvisiace:
O mýtoch v egyptológii
http://www.kemet.sk/rubrika/o-mytoch-v-egyptologiiGeopolyméry
http://www.kemet.sk/geopolymeryPyramídy
http://www.kemet.sk/stitok/pyramidy