LOBSANG RAMPA: „Z příkazu faraóna!“
Pouštní písek žhnul v oslepujícím žáru poledního slunce. Zdálo se, že i řeka Nil, tekoucí podél břehů ztvrdlých suchem, proudí ještě pomaleji než obvykle, jak se z rozpálené hladiny vypařovala voda, ačkoliv pro vyprahlou zem takové ztráty vláhy znamenaly skutečnou pohromu. Nešťastní feláhové, odsouzení se plahočit na polích pod žhnoucí oblohou, se ploužili ztěžka a letargicky. Bylo jim tak strašné vedro a byli tak zemdlení, že už ani neměli sílu ten žhavý den proklínat. Pták ibis sklesle postával u chomáče zvadlého rákosí.