Elektrické žárovky ve starém Egyptě
V pohřebních komorách egyptských faraonů, ve kterých panovala v podzemí daleko větší tma, než v běžných obydlích, však žádné stopy po kouři a sazích neobjevili. Přitom víme, že Egypťané používali běžně lampičky z hlíny, kamene nebo kovu. Některé z nich byly na svou dobu opravdu exkluzivní, jako například svícen vypracovaný z jednoho kusu alabastru v podobě lotosového květu nalezený v Tutanchamonově hrobce. Egypťané přišli časem i na to, že lampy čadí podstatně méně, pokud se přidá do spalovaného oleje nebo tuku sůl.


V dochovaných materiálech ze Staré faraonské říše se nachází řada odkazů, které jsou přinejmenším zvláštní. Podle staroegyptských záznamů měl bůh Thovt, který byl pro Egypťany symbolem moudrosti a který učil lidi řeči, matematice, psaní, čtení, astronomii a technice, vystoupit v doprovodu osmi prabohů ze „zářivého kamene“ neb, jak jinak, než z „tajemného vejce.“
Je pravdou, že se s kříženci lidí a zvířat setkáváme opravdu po celém světě. Vyskytují se v mýtech a legendách mnoha národů. Z historického hlediska o těchto zrůdách můžeme najít zprávy spolu s nesporně prokázanými reálnými událostmi, přestože někteří vědci, jako například Švýcar Ulrich Lopatka, tvrdí: „Pokud vůbec existovaly, musel být jejich počet velmi malý a jen stěží by se rozmnožovaly. Avšak zděšení, které způsobovali, utkvěl v paměti národů.“
Všechny egyptské nápisy, gigantické sochy a chrámy boha slunce jsou tak dokonale propracované, že máme pocit, že nemohly být zhotoveny jen za použití primitivních nástrojů, protože by nebylo jistě dosaženo tak vynikajících výsledků a navíc by vytvoření takových soch či sloupů mohlo trvat celé generace. Slavný archeolog Sir William Flinders Petrie (1853-1942), který prováděl vykopávky v Egyptě a zveřejnil jako první matematické údaje o Velké pyramidě (které mimochodem platí dodnes), byl touto dávnou kulturou doslova fascinován.
Zmínky o „kouzelných zrcadlech“, které pomocí podivného kouzla dokážou prosvítit lidské tělo, byly považovány vždy za pouhou pohádku. Vše se ale změnilo v roce 1951, kdy archeologové vykopali v oáze Dachla, v Lybijské poušti severozápadně od Egypta, prapodivný předmět, o kterém se často zmiňovala starověká egyptská literatura - a který dokázal, že přímo před nimi ležel hmotný důkaz jejich existence.