OBDOBIA

PREDYNASTICKÉ OBDOBIE (pred rokom 3150 pr.Kr.)
Doba Bohov | Doba Polobohov
RANODYNASTICKÉ OBDOBIE - ARCHAICKÁ DOBA (3150-2700 pr.Kr.)
1. dynastia | 2. dynastia
STARÁ RÍŠA (2700-2180 pr.Kr.)
3. dynastia | 4. dynastia | 5. dynastia | 6. dynastia
PRVÉ PRECHODNÉ OBDOBIE (2180-1994 pr.Kr.)
7. dynastia | 8. dynastia | 9. dynastia | 10. dynastia | 11. dynastia
STREDNÁ RÍŠA (1994-1797 pr.Kr.)
12. dynastia
DRUHÉ PRECHODNÉ OBDOBIE (1797-1543 pr.Kr.)
• 13. dynastia | 14. dynastia | 15. dynastia | 16. dynastia | 17. dynastia
NOVÁ RÍŠA (1550-1070 pr.Kr.)
18. dynastia | 19. dynastia | 20. dynastia
TRETIE PRECHODNÉ OBDOBIE (1078-715 pr.Kr.)
21. dynastia | 22. dynastia | 23. dynastia | 24. dynastia | 25. dynastia
NESKORÁ DOBA (715-332 pr.Kr.)
26. dynastia | 27. dynastia (1. perzská nadvláda) | 28. dynastia | 29. dynastia | 30. dynastia | 31. dynastia (2. perzská nadvláda)
GRÉCKORÍMSKE OBDOBIE (332 pr.Kr. až 395 po Kr.)
• 32. dynastia (Macedónska) | 33. dynastia (Ptolemaiovská) | 34. dynastia (Rímska)
▲ BYZANTSKÁ DOBA AŽ PO SÚČASNOSŤ
• Východorímski a byzantskí cisári | Umajjovci | Abbásovci | Fátimovci | Ajjúbovci | Mameluci | Vládcovia Osmanskej ríše | dynastia Muhammada Alího | Prezidenti Egyptskej republiky

CHRÁMY

Zobraziť KEMET na väčšej mape

FOTO
ABYDOS | DENDERA | EDFU | LUXOR | KARNAK

Joan Grantová: OKŘÍDLENÝ FARAON VII.

“Postupně jej každý z nich vyslechne. A nemůže-li jim dotyčný podle pravdy odpovědět a říci: „Při Peru Pravdy, nad tebou jsem zvítězil,“ otevře se pod ním země a on se propadne do tmy, až se znovu ocitne v matčině lůně. Ale zvítězí-li, vstoupí do něho ctnosti, a zlo bude silou jeho srdce svrženo. Po všech čtyřech stranách síně sedí na svých trůnech porotci.”

Merinejtina hrobka

 

V dvacátém devátém roce mé vlády byla dokončena má hrobka, aby přijala moje tělo, až se můj duch už do něho nebude muset vrátit. Budu ležet v Abidvě, ve Městě žijících mrtvých, mezi milovanými z mé rodiny, v poslední Zaatetově zahradě. Kolem mě budou spát společníci mé pouti: Nejsejre, který mě učil obouvat si Zlaté sandály tak, aby se mi měkce kráčelo po cestě k bohům, vezírové, kteří byli mými rádci, kapitáni, kteří byli důtkami v mé ruce, deptajícími nepřátele naší země, Maata, jež ozářila má dětská léta svou péčí, Harka, který mě naučil zacházet se spřežením, Benater, který mě vycvičil v práci s oštěpem, jímž jsem zabila Zernaka, a mnozí další, kteří mi pomáhali spravovat Obojí zemi.

Bohové mě učinili svým vezírem a Ptah svěřil do mých rukou životy svých dětí. Svitek mého života je téměř dopsán, ale ve mně žije všechno, čím jsem byla od chvíle, kdy jsem se narodila v královském městě: jsem dítě, jemuž maminka zpívala za soumraku ukolébavky, jsem dcera Ateta, který mi byl vzorem a jehož jsem následovala, jsem dívenka, která přišla do chrámu, aby se tam učila moudrosti, a jsem vítěz, který si vydobyl křídla, jsem žena, která se těšila se svým milým a která se rmoutila, až slzy jejího srdce zhojil pomalý balzám času, jsem faraón, který zajišťoval v Obojí zemi spravedlnost, a jsem válečník, jehož spřežení vedlo smršť oštěpů. V hrobce budou se mnou uloženy věci, které ukáží lidem příštích časů, jak kdysi žili obyvatelé Kemetu. Budou to věci, které jsem za svého života užívala: sandály a pláště a pokrývky hlavy, jaké jsem nosila, a truhlička, do níž jsem si ukládala náhrdelníky, nábytek z mých komnat a vázička, do níž jsem si dávala květiny, když jsem pobývala v chrámu.

To všechno prozradí, co mě v životě obklopovalo. Ale málo záleží na tom, co člověk nosí, v jakém bydlí domě a jaké používá věci. V průběhu věků by měly přetrvat jeho myšlenky, rozsah jeho znalostí a cesta, po níž postupně došel ke Světlu. Proto tam se mnou budou dlouhé svitky papyru, na které písaři zapíšou a mou pečetí označí moudrost, jíž jsem se naučila, modlitby, které jsem pronášela, a zákony, které jsem v Kemetu střežila. Budou se mnou spočívat v mém sarkofágu; jako bylo mé tělo naplněno moudrostí, když jsem chodila po zemi, tak zůstane zachována v těchto záznamech. Svitky budou převázány nití s šarlatem válečníků a opatřeny pečetí s mým kněžským jménem: Merinejt.

Budu mít u sebe také legendu o stvoření země a vyprávění o pouti člověka. Když se člověk vydává na svou pouť, je poučen o nebezpečí hor a půvabu rostlin a způsobu života zvířat. Z jedné strany je zlo a z druhé dobro, ale jemu se jeví jako odraz sochy ve dvou zrcadlech, protože jeho maat je ještě prázdnou nádobou. Ale během času odhaluje hlas zla; ten jej klame hezkými slovíčky, ale přináší mu bolest a zármutek. A může se stát, že po mnoho životů neuposlechne žádné rady. Ale pak k jeho uším dolehne hlas dobra, klidný jako průzračná voda, pevný jako kamenná hora a poví mu o konci jeho pouti. Poutník naslouchá a pokračuje osvěžen. Ale pozemské záležitosti na něj stále těžce doléhají, jako by nesl na zádech obrovské břímě. Hledá moudrost v mnoha zemích a v množství jazyků. Někdy cestuje přes kamenitou poušť, kde na jeho stopách zůstane v písku krev, někdy jde podél řeky pod stinnými stromy. Ale ať už jsou jeho dny radostné nebo strastiplné, v noci vždycky usne a se svítáním se probudí posílený.

Na své pouti opustí bohy a myslí si, že od nich odešel. Zůstane to tak po mnoho životů, protože cestuje v kruhu. Po čase se však stane žákem jednoho z dvanácti žáků Světlonoše. Tak se stane součástí bratrství, kde je každý jedinec částí bohů, jako je drobné pírko částí Hora-Sokola. Až nadejde tento čas, vede jeho cesta po druhém polokruhu, vrací se, odkud přišel. A když se konec setká s počátkem, je jeho kruh ukončen. Pak bude jedno s otcem, bratrem bohů, kteří mu dali život.

Na tomtéž svitku bude zapsáno: Vážení srdcí čtyřiceti dvěma porotci Smrti.

Když poutník dosáhne konce své pouti, ocitne se na břehu řeky a spatří člun, což je Bárka času, kterou se musí plavit. Ale než je mu povoleno vstoupit na palubu, musí všechny oslovit jménem; musí oslovit vesla, jinak jimi nebude moci veslovat; musí oslovit příď, jinak nepovede bárku řekou. Cestuje lodí po temné vodě, až řeka steče do Velkých jeskyní. Zde ho napadnou démoni hrůzných podob, kteří na něj budou dotírat, ale nebude-li se jich bát, stáhnou se do šera. Pak vystoupí z lodi na nábřeží, kde sedm schodů stoupá k velkým dveřím. Musí oslovit jménem závoru i oponu a musí znát i tajemství dřeva, z něhož jsou vyrobeny. Jakmile dveře uslyší svá jména, otevřou se a on jimi projde do velké audienční síně, kde na svých trůnech sedí dvaačtyřicet porotců Smrti. Vznesou se nad něj do šera a jejich tváře se ztratí jeho zraku, protože se nachází v údolí bohů velikých jako hory.

Postupně jej každý z nich vyslechne. A nemůže-li jim dotyčný podle pravdy odpovědět a říci: „Při Peru Pravdy, nad tebou jsem zvítězil,“ otevře se pod ním země a on se propadne do tmy, až se znovu ocitne v matčině lůně. Ale zvítězí-li, vstoupí do něho ctnosti, a zlo bude silou jeho srdce svrženo.

Po všech čtyřech stranách síně sedí na svých trůnech porotci.

A první ho zkouší, řka:
Zacházel jsi se svým tělem moudře a ohleduplně, tak jako o tebe pečoval tvůj stvořitel v době tvé mladosti?

A druhý řekne:
Prožil jsi na zemi svůj život v plné míře, jak ti jej bohové přidělili?

A třetí řekne:
Udržoval jsi své tělo v čistotě a neposkvrnil jsi je v Řece špíny?

A čtvrtý řekne:
Ležel jsi jen s ženou, na níž jsi miloval rovněž jejího ducha?

A pátý řekne:
Nepoznal jsi tělo své matky, své dcery, sestry nebo tety?

A šestý řekne:
Nebyl jsi s žádným mužem jako s ženou?

A sedmý řekne:
Nemůže tě žádné zvíře nazvat svým manželem?

A osmý řekne:
Nevzaly tvé ruce nic, co nebylo tvé?

A devátý řekne:
Jedl jsi tolik potravy, až tvůj žaludek trpěl a obrátil se proti tobě a pil jsi silný nápoj, až se tvá vůle stala otrokem tvého těla?

A desátý řekne:
Přeťal jsi násilně něčí stříbrnou nit?

A jedenáctý řekne:
Byl tvůj hněv spravedlivý a byly důtky v tvé ruce jako důtky faraonovy?

A dvanáctý řekne:
Nehleděl jsi na bohaté, zručné a učené se závistí?

A třináctý řekne:
Nezasekl se do tvého srdce pařát žárlivosti?

A čtrnáctý řekne:
Nehlásal jsi zlo, kromě zlu samému?

A patnáctý řekne:
Nenechal jsi zahálet pluh v brázdě, když bylo zrno připraveno k setí?

A šestnáctý řekne:
Dychtil ses dovědět to, co nebylo pro tvé uši a pro tvé oči?

A sedmnáctý řekne:
Viděl jsi stín obra na zdi a myslel sis, že se mu svou velikostí podobáš?

A osmnáctý řekne:
Odbočil jsi z pravé cesty, když na ní hrozilo nebezpečí?

A devatenáctý řekne:
Připoutal ses k zemi řetězy ze zlata?

A dvacátý řekne:
Díval ses na pozemské věci, až ti osleply oči?

A dvacátý první řekne:
Byl jsi poctivý při obchodování na tržišti?

A dvacátý druhý řekne:
Byl jsi vděčný všem, kdo ti projevili přátelství na tvé pouti, ať už to byl tvůj souputník nebo granátové jablko, které tě osvěžilo, když jsi žíznil?

A dvacátý třetí řekne:
Dal jsi chléb chudému A hrozny ze své vinice znavenému?

A dvacátý čtvrtý řekne:
Uzamkl jsi svá ústa před lživou řečí?

A dvacátý pátý řekne:
Byl jsi tak hrdý na svůj důvtip, až se tvá moudrost zahalila mrakem?

A dvacátý šestý řekne:
Bylo tvé přátelství pevnou skálou v pohyblivých písečných dunách?

A dvacátý sedmý řekne:
Nepřipoutal ses k nikomu okovy nenávisti?

A dvacátý osmý řekne:
Nepokoušel jsi kouzla a neznečistil ses, bylo tvé tělo schránou pouze tebe samého?

A dvacátý devátý řekne:
Skýtal jsi potěšení srdci své matky a měls v úctě dům svého otce?

A třicátý řekne:
Vážil sis všech pravých kněží?

A třicátý první řekne:
Pamatoval jsi při své pouti na bohy a žádals je o radu?

A třicátý druhý řekne:
Zacpal sis uši před moudrostí, která hlasitě vykřikuje?

A třicátý třetí řekne:
Žíznil jsi po moudrosti žízní vyprahlých touhou po pravdě?

A třicátý čtvrtý řekne:
Užíval jsi své moci toliko pro Světlo?

A třicátý pátý řekne:
Byl jsi mečem v Horovu vojsku?

A třicátý šestý řekne:
Zavedl jsi někoho na cestu, která nemíří ke svobodě?

A třicátý sedmý řekne:
Měl jsi v svém srdci poctivou představu sebe samého?

A třicátý osmý řekne:
Poznal jsi své srdce a byl jsi pravdivým zapisovatelem veškeré své práce?

A třicátý devátý řekne:
Je ti známo, že konec jedné cesty je začátkem cesty další?

A čtyřicátý řekne:
Pamatoval jsi na rostliny, které kdysi byly tvými bratry, hasil jsi jejich žízeň a pečoval o ně, aby prospívaly?

A čtyřicátý první řekne:
Jednal jsi se všemi zvířaty tak, jak s tebou jedná tvůj pán, choval ses rozumně, laskavě a soucitně k těm, kteří kdysi byli tvými bratry?

A čtyřicátý druhý řekne:
Můžeš popravdě říci: „Nikdy jsem nežádal ani od člověka, ani od zvířete víc, než bylo v jeho silách. Uvědomoval jsem si, že všichni na zemi jsou moji souputníci a poskytoval jsem jim na jejich pouti pomoc“?

Pak už neuslyší zvučné hlasy bohů a do ticha zazní jeho hlas:

„Zvítězil jsem nad vámi, protože není na zemi nikdo, kdo by pro jakýkoli můj čin byl obtížen hříchem, truchlil nebo trpěl.“

Potom bude tato Síň Pravdy jako poledne, bude zářit ryzím plamenem jeho ducha. A kdyby všechny vichry země spojily své síly a udeřily na tento plamen, zůstane nedotčený. Bohové se nad ním už nebudou tyčit, protože vyrostl do jejich výše a jejich tváře se mu budou jevit, jako by hleděl do zrcadla a viděl svou vlastní tvář, protože bude jejich bratrem a bude se jim podobat.

Pak před sebou spatří Veliké váhy Tahutiho. Na jedné misce bude jeho srdce v podobě nádoby jeho maat, a na druhé Maatino pero. A budou v dokonalé rovnováze, protože na obou bude Pravda.

A stěny se před ním rozestoupí jako ohromná brána a on vejde do světla nebeských plání, kde roste obilí do výše sedmi loktů a čeká na svou žeň.

 


Čaká sa na dotlač, KNIHU bolo možné zakúpiť na tejto adrese.

 

VŠETKY časti tohto seriálu postupne nájdete na tejto adrese


 

Súvisiace:

Egypt - Odhalenie
http://www.kemet.sk/zakazana-egyptologia

 


Vládcovia: 
Štítky: