To, čoho sa dotýka táto časť staroegyptského poznania, má bezprostredný vzťah s bezpečnosťou človeka a jeho základnými duchovnými a etickými doktrínami. Pre nás, ktorí sme už zabudli na svoje korene, má toto poznanie, opísané v nasledovnom článku, rozhodujúcu úlohu (kompletná verzia bude v pripravovanej publikácii pod názvom Hierofanti).

V prvním dílu jsme sledovali pokus o stavbu malé Velké pyramidy, ve druhém dílu jsme sledovali pokus proniknout do neznámých dutin Velké pyramidy větracími šachtami. Jak to dopadlo už víme. Ve třetím dílu budeme sledovat průnik do známých komor neznámého účelu, které se nacházejí nad pohřební komorou faraona. Opět položíme otázky, které vzniknou při průzkumu.

Dávno předtím, než člověk válčil s člověkem, bojovali mezi sebou bohové. A tak války člověka vskutku započaly jako války bohů. A války bohů, kteří se chtěli zmocnit naší Země, započaly už předtím na jejich vlastní planetě. Tak se stalo, že první lidská civilizace padla za oběť nukleární zkáze. To je skutečnost a ne výmysl; všechno to bylo dávno sepsáno v kronikách Země.

Starovekí Egypťania uctievali hviezdu Sírius ako darcu života, pretože sa objavil vždy v čase každoročných záplav na Níle. Keď Sírius zmizol z nočnej oblohy na západe za obzorom, ostal skrytý 70 dní kým nevyšiel na východe v dopoludňajších hodinách. Toto bolo vnímané ako čas ukončenia a obnovy. V skutočnosti Kemiťania nikdy nehovorili o smrti – ale skôr o „zapadaní“. Vedeli, že sme v konečnom dôsledku nesmrteľní a v konštantnom stave zmeny... alebo transformácie.