Pierre de Lasenic: Egyptské hieroglyfy a jejich filosofie VIII.

II.
Egyptské hieroglyfy
a jejich filosofie

Nevěřte mně, postačí mi, když si věřím sám.
Z úšklebků světlo nezáří, ony jenom hyzdí tváře vráskami hlouposti.
Nechápejte myšlenku a zůstanete navždy otroky kosmů života, které ji zrodily....
Nevěřím v lidství, ale v jeho ducha věřím, nevěřím v soudnost, ale věřím ve věčnou Pravdu.
Pro Pravdu jsem psal a ne pro omylnou soudnost stářím zdětštělého člověka, který kritisuje povzlety svého mládí, sedě nadutě na kupě mechanických hraček, na které jest tak nevýslovně hrd....
Sešlý, šedivý, vážný a imposantní — ale jen pro sebe — neboť z jeho bezzubých úst trčí třaslavé šidítko exaktního realismu, — jenž má spasit svět, — a z něho skapává dlouhá, vláknitá, impotentní slina na bílou náprsenku sociálního pokrytectví....
A povadlé líce pána přírody zardívají se nekonečnou pýchou nad komfortem, kterým dovedl po tak dlouhých létech úmorné práce vybaviti svoji pozemskou jídelnu....
Podívám se snad jinak přes propast několika tisíciletí, než předpisuje móda intelektuelních směrů naší doby. Vím o této své chybě, jež jest vášní věčně hledajících nespokojenců, vášní dnes nemravnou a po právu i zavrženíhodnou.
Pro dnešek pardon! Ale až jednou zub času změní módu našich názorů, kdož ví, zda pranýřované výstřelky včerejška nestanou se pravdou současnosti?....

1. Hieroglyfické prvky se zřetelem na jejich esoterní význam.

Na počátku tohoto dílka, v kapitole definující hieroglyfy, poznamenali jsme, že synthetisační schopnosti toho kterého národa jsou závislé na hieroglyfické hodnotě jeho písma.
Energetický účin slova na mentalitu jednotlivých lidských kolektiv podle kvality jeho řeči leží bezesporně v jeho hláskových prvcích a poměrném jeho usuelním užívání. Tento účinek jest závislý především na představách, jež jednotlivé hlásky automaticky vyvolávají, na possismu mluvících orgánů a konečně na chvění nebo vibracích, jimiž vyslovená hláska na člověka působí.
Zmíněné vlivy na první pohled zdály by se býti málo závažnými; uvážíme-li však jejich systematické a nesčíslněkráte za lidského života se opakující působení, vyloučíme předem námitku o malichernosti studia esoterních prvků řeči a dojdeme k přesvědčení, že psané a mluvené slovo, jež realisuje v člověku i bez přispění jiných exoterních impulsů jakýsi vnitřní, imaginativní svět, jest mohutným ač nepřímým modifikátorem lidských počinů, a pečetí, jež verifikuje originalitu národů a ras píšících do velké knihy dějin lidské kultury.
A tak mohli bychom studovati symboliku, fysický účinek a tonifikaci jazykových prvků řeči, ať už jsou to hlásky nebo celá slova. Symbolika dána jest jejich písmenným tvarem, fysický účinek jejich výslovností, částečně i obrazem, jímž jsou zaznamenávány a tonifikace jejich významovým zbarvením; v daném případě, tedy v hieroglyfech tonifikátory jsou znaky determinativní, jejichž zaměňování jest velmi časté a zákony, podle kterých se řídilo, nejsou moderní vědě dosud známy.
Analogická a rozšířená pravidla platila by pro celé texty se zřetelem na jejich obsah; k symbolice prvků přistupuje v tomto případě ještě symbolika obsahová, fysický účinek akcentuje se rytmem a významové zbarvení může přivésti k samostatné linii, jež podbarvuje vlastní text. A tak přicházíme k písmům tak zvaným esoterním, posvátným, jež byla užívána adepty téměř všech velikých kulturních národů starého věku; esoterní smysl vložený do textu, jinak nezávadného a na první pohled zcela profánního, byl srozumitelný pouze tomu, kdo pochopil nebo komu byl sdělen jeho tajný klíč; sanskrtská a čínská náboženská písma jsou takto konstruována, nehledě k židovské kabbale, která podle kabbalistů má trojí smysl: doslovný, historický (pašut), morální (druš) a mystický (sod) a dá se dešifrovati čtyřmi metodami.
Ale Sefer Jecira, stěžejní spis kabbalistické literatury, dílo, které mělo tak obrovský vliv na kulturu západní, jest — bez ohledu na redakce pozdějších generací — zřejmě původu egyptského.
Egyptské doktríny a egyptský esoterismus podáván jest v tomto díle lidu israelskému hebrejskými literami, jež v základě jsou transkripcemi hieratického písma egyptského, ovšem svým významem a šifrou transkripcemi dokonale změněnými, aby byl zakryt původ jejich tvaru i skryté vnitřní náplně.
Jsou egyptské hieroglyfy dvojvýznamovým písmem?
Jest velmi pravděpodobné, že tato otázka vyvolá jen útrpný úsměv egyptologů, přesto, že tito sami otevřeně přiznávají, že „většina textů a vnitřní jejich smysl se dosud porozumění vymyká a že bude potřebí ještě mnoho desítek let usilovné práce, než bude možno dopracovati se k jádru věci“.
Moderní skeptické námitky, opírající se o mylný názor, podle něhož staří Egypťané nevymanili se z primitivního, fetišistického ovzduší pověry, neobstojí však před kritickým studiem jejich legend, které až dodnes nebyly žádnou theogonií překonány, nýbrž užívány a zpracovávány dále v různých obměnách. Zatvrzelé povýšené nazírání dnešního člověka na starověké kultury nemůže je snížiti, nýbrž nanejvýše přesvědčiti nestranného ducha o neschopnosti zaujatého kritika, který padaje v prach před technickými zázraky, nevidí propast, která jej dělí od heroů dob minulých, jejichž čela dovedla a mohla se skloniti jen před božským principem a zákonem božským, ať už si je představovali jakkoliv.
Vise snů, manifestace extasí i život myšlenek tradoval se lidské představivosti vždy v obrazech a symbolech. A tyto obrazy daly původ všem ideografickým systémům písma, jejichž prvky již samy o sobě interpretační tvárlivostí přivedly člověka k využití této vlastnosti v písmu vlastním. Theologické symboly hieroglyfické jsou imitativními obrazy vesmírové organisace; Jamblichos ve svém díle „O mystériích egyptských“ píše, že prvky písma posvátného (tedy hieroglyfického) byly popisovány a učeny v běžném jazyce. Z toho zřejmě vysvítá, že znalost běžného písma měla předcházeti studiu hieroglyfů a že tyto jsouce písmem posvátným, kterým takřka nezměněně psalo se po několik tisíciletí, měly i posvátný, esoterní účel, význam a užití a nebyly pouhými nahodilými obrazy předmětů, jež jinak se foneticky vypisují.
Studujeme-li podrobněji přiložený slovník, dojdeme k poznání, že skoro každý z hieroglyfických znaků může býti buď fonetickým, nebo figurativním, nebo symbolickým. Podle Goulianof-a (Antiq. égypt., str. 546) fonetickou funkci zastává znak tehdy, když čteme jen počáteční písmeno nebo slabiku jeho jména, figurativním stává se, představuje-li určitý předmět vyjádřitelný slovem, relativně odvislým od smyslu věty, v níž jest postaven a Symbolickým jest vždy, když stojí samostatně, to jest vždy, když hieroglyfický znak, ať jest jednoduchý, nebo složený, tvoří oddělenou legendu, která bývá vždy paronymem zamlčených výrazů nebo slov.
Jiným kryptografickým prostředkem může býti i změnění směru písma, což bývá pokládáno obyčejně za reakci na dekorativní pravidla. Změnou směru jest možno vyjádřiti:

1. proložený text,
2. poznámku, to jest s předchozím textem pouze zdánlivě ucelenou větu,
3. zvratný smysl předchozího textu,
4. součást textu jiného, s nímž dává esoterní dešifraci.

Důvod ke zmíněným manipulacím, kabbalistické metody, jako pašut, druš a sod v to počítaje, nutno především hledati ve snaze skrýti před profánním davem a tudíž i zneužitím buď určité jazykové a písmenkové kombinace, jež byly obyčejně jmény nebo atributy božími a vysloveny nebo představeny účinkovaly intensivně na psychu lidskou nebo skryté síly přírodní, nebo skrýti dokonce i celé věty, vyjadřující zákony a poučky, jež měly zůstati neveřejnými.
Klíč ke zmíněným slovům spočíval především ve znalosti vztahu jednotlivých slovních prvků s představami, na něž byly vázány, jejich řazení a jejich symbolické mohutnosti.
Slovo podle esoterního učení vyvolává představu a tato oživena myšlenkou stává se tvůrčí silou.
Proto Sefer Jecirah a mnoho jiných analogických posvátných textů všech národů a všech dob interpretuje stvoření čísly a písmeny a proto i křesťanské evangelium sv. Jana počíná slovy: „Na počátku bylo SLOVO. A SLOVO bylo u Boha a Bůh byl SLOVO. To vše bylo na počátku u Boha a všechny věci skrze SLOVO učiněny jsou ...“
Dva legendární sloupy, později nazvané Jakin a Boaz, jež dal podle tradice postaviti Šalamoun do svého universálního chrámu života a jež symbolisovaly dva protichůdné nezbytné principy a projevy sil, směru a usměrňovatele, proudu a přehrady, světla a tmy, a které později přijaty byly do symboliky zednářské a některých tajných společností, mají svůj původ v egyptských svatých sloupech Zedských a mohou býti i aplikovány na prvky každé posvátné řeči i písma.
Neboť jako všechno lidské i božské stvoření musí i písmo říditi se věčným zákonem protikladů, má-li existovati a má-li evokovati živé slovo. Každá vyspělá kultura a její vědění opírá se o abecedu, a národ, který odvozoval svoji evoluci z esoterních prvků nadsmyslna, vytvořil per analogiam i písmo, jehož znaky jsou současně i ideogramy, skládající mocný pantakl věčného zákona.

-pokračovanie-

Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

Pierre de Lasenic

 

Súvisiace:

Ako čítať hieroglyfy
http://www.kemet.sk/rubrika/ako-citat-hieroglyfy

Hieroglyfy
http://www.kemet.sk/hieroglyfy

Symbolistická škola starovekého Egypta
http://www.kemet.sk/stitok/symbolisticka-skola-starovekeho-egypta