OBDOBIA

PREDYNASTICKÉ OBDOBIE (pred rokom 3150 pr.Kr.)
Doba Bohov (49330-14175/9500 pr.Kr.) | Doba Polobohov (14175-3150 pr.Kr.)
RANODYNASTICKÉ OBDOBIE - ARCHAICKÁ DOBA (3150-2700 pr.Kr.)
1. dynastia (3150-2930 pr.Kr.) | 2. dynastia (2930-2700 pr.Kr.)
STARÁ RÍŠA (2700-2180 pr.Kr.)
3. dynastia (2700-2635 pr.Kr.) | 4. dynastia (2635-2510 pr.Kr.) | 5. dynastia (2510-2365 pr.Kr.) | 6. dynastia (2365-2180 pr.Kr.)
PRVÉ PRECHODNÉ OBDOBIE (2180-1994 pr.Kr.)
7. dynastia (70 dní) | 8. dynastia (2180-2170 pr.Kr.) | 9./10. dynastia (2170-2025 pr.Kr.) | 11. dynastia (2119-1994 pr.Kr.)
STREDNÁ RÍŠA (1994-1794 pr.Kr.)
12. dynastia (1994-1794 pr.Kr.)
DRUHÉ PRECHODNÉ OBDOBIE (1794-1543 pr.Kr.)
• 13. dynastia (1794-1650 pr.Kr.) | 14. dynastia (?-1650 pr.Kr.) | 15. dynastia (1650-1539 pr.Kr.) | 16. dynastia (1650-1550 pr.Kr.) | 17. dynastia (1650-1550 pr.Kr.)
NOVÁ RÍŠA (1550-1070 pr.Kr.)
18. dynastia (1550-1292 pr.Kr.) | 19. dynastia (1292-1186 pr.Kr.) | 20. dynastia (1186-1070 pr.Kr.)
TRETIE PRECHODNÉ OBDOBIE (1070-655 pr.Kr.)
21. dynastia (1070-664 pr.Kr.) | 22. dynastia (946-736 pr.Kr.) | 22. dynastia – Hornoegyptská línia (870-730 pr.Kr.) | 23. dynastia (756-712 pr.Kr.) | 24. dynastia (740-712 pr.Kr.) | 25. dynastia (746-655 pr.Kr.)
NESKORÁ DOBA (715-332 pr.Kr.)
26. dynastia (664-525 pr.Kr.) | 27. dynastia – 1. perzská nadvláda (525-401 pr.Kr.) | 28. dynastia (401-399 pr.Kr.) | 29. dynastia (399-380 pr.Kr.) | 30. dynastia (380-342 pr.Kr.) | 31. dynastia – 2. perzská nadvláda (342-332 pr.Kr.)
GRÉCKORÍMSKE OBDOBIE (332 pr.Kr. až 395 po Kr.)
• 32. dynastia – Macedónska (332-304 pr.Kr.) | 33. dynastia – Ptolemaiovská (304-30 pr.Kr.) | 34. dynastia – Rímska (30 pr.Kr.-395)
▲ BYZANTSKÁ DOBA AŽ PO SÚČASNOSŤ
• Východorímski a byzantskí cisári | Umajjovci | Abbásovci | Fátimovci | Ajjúbovci | Mameluci | Vládcovia Osmanskej ríše | dynastia Muhammada Alího | Prezidenti Egyptskej republiky

CHRÁMY

Zobraziť KEMET na väčšej mape

FOTO
ABYDOS | DENDERA | EDFU | LUXOR | KARNAK

Chalil El Hakim: TAJEMSTVÍ PYRAMID XIX.


 

Pyramidy a starověká Atlantida

Atlantida byla legendární zaniklá země, nositelka vyspělé kultury, o níž se zmiňuje již Platon ve svých dialozích Timaios a Kritiás, odvolávaje se ústy Sokrata na vyprávění mudrce Solena o zániku velké země, zhruba asi v době 9000 let př. Kr. Podle Platonova lícem ležela Atlantida za Herkulovými sloupy, tj. proti Gibraltarskému průlivu, a byl to ostrov větší než Libye a Asie dohromady. Ale „přišel jeden osudný den a noc" a „ostrov Atlantis se propadl do moře a zmizel", „není to smyšlená báje, nýbrž pravdivé vypravování". A konečně, říká Platon, „na tomto atlantském ostrově povstala veliká a neobyčejná královská moc, panující nad celým tímto ostrovem. A nad mnoha jinými ostrovy a částmi pevniny: mimo to pak ještě na této straně k nám, vládli nad Libyí až po Egypt a nad Evropou až po Tyrhénii".

Později historici tvrdili, že Platon, který obšírně popisuje i společenské zřízení Atlantidy, použil vymyšlené země, aby mohl vyjádřit své názory na uspořádání společnosti. Avšak to Platon učinil přímo ve svých dřívějších spisech Politika a Ústava, nebylo proto zapotřebí vymýšlet si pomyslnou zemi Atlantis. Nejstarší zmínky o Atlantidě nacházíme také u Hérodota v V. stol. př. Kr. a v papyru nalezeném poměrně nedávno v hrobce Ramesse III., kde se popisuje zánik Atlantidy asi v době 11 500 let př. Kr. Solón se údajně o zkáze Atlantidy dověděl od egyptských kněží v městě Sais. Hermetikové považují staroegyptskou kulturu za pozůstatek kultury atlantské. Egypt byl údajně atlantskou kolonií a po zkáze své země se sem uchýlili atlantští mágové. Podle mystiků byla atlantská kultura kulturou magickou a to prý nakonec vedlo i k její zkáze. O existenci Atlantidy se však pochybovalo a namnoze ještě pochybuje. Pověsti o Atlantidě se často považovaly za pouhé legendy. Nicméně o existenci zaniknuvšího ostrova s vyspělou kulturou existuje řada důkazů.

Historické, geologické i esoterické důkazy lokalizují Atlantidu do oblasti Atlantského oceánu, mezi Evropu, Ameriku a Afriku. Kromě těchto důkazů existují i důkazy zoologické a botanické, které prokazují, že mezi uvedenými kontinenty existovalo kdysi zřejmě jakési spojení. Na základě geologických a kulturních důkazů lze důvodně předpokládat, že v dávné minulosti existovala později zaniklá země, která svou vyspělou kulturu šířila do oblasti sousedních zemí. V přesné lokalizaci Atlantidy se však názory jednotlivých autorů značně liší. Jiní ji však hledají dokonce v Středozemním moři. Jiní dávají polohu Atlantidy do souvislosti s proslulým „bermudským trojúhelníkem", pověstmi opředenou oblastí tajuplného mizení lodí a letadel, která se nachází mezi Floridou, Portorikem a Bermudami.

Boj o uznání existence Atlantidy začal v r. 1882 americký soukromý badatel Igantius Donnely, jehož duo se pak stalo klasickým pramenem o Atlantidě. Z okultistů hájil existenci Atlantidy skotský badatel Lewis Spence, jakož i Walter Scott-Elliot a H. S. Bellamy. Astrální obraz Atlantidy popsal proslulý americký jasnozřivec a vizionář Edgar Cayce (viz bibliografie).

Stojí za zmínku, že Atlantis nereprezentuje jedinou zaniklou kulturu, uvádí se ještě Lemurie a země Mu, která byla údajně ještě starší než Atlantida. Podle toho, co vylíčili egyptští kněží Solónovi, byl prvním králem Atlantidy Atlas, syn boha moře Poseidona. Devět Atlasových bratrů ovládalo další části říše, z nichž nejvýznamnější byla právě Atlantida. Hlavním městem Atlantidy byla Basileis, ležící na ostrově kruhovitého půdorysu, která měla centrum obehnané několika kruhovitými vodními příkopy. Centrum tvořila metropole s mosaznou zdí. Dále se zde nacházel královský palác, chrám a Poseidonův háj. Atlantida disponovala obrovskou armádou a námořní flotilou a vedla mimo jiné válku s Athénami a Egyptem. Podle Platona (v dialogu Kritiás) pak byli Atlanťáné za tuto válku olympskými bohy potrestáni zkázou své země. V jiné verzi se tvrdí, že Atlantis byla zničena rozpoutanými magickými silami, které se vymkly kontrole těch, kteří je vyvolali.

Podle okultních pramenů byla Atlantis sídlem červené rasy Atlantovou a střediskem vysoce vyvinuté magické kultury. Podle těchto pramenů si Atlantovci pomocí velké armády a vyspělé techniky podrobili skoro celou Evropu a kolonizovali řadu zemí v Africe, Asii i v Jižní Americe. Také mayská kultura, mající řadu rysů společných s kulturou egyptskou, má být podle některých hypotéz atlantského původu. Atlantské kultuře se přisuzuje také řada nevysvětlitelných kulturních enkláv, jako je např. africké město Zimbabwe a další. Asi 500 let před zkázou Atlantidy, která byla jejími mágy předvídána, přesídlili její poslední králové do Egypta, kde založili dynastii tzv. Sokolů. Atlantský původ staroegyptské kultury dokazuje například francouzská archeoložka M. Weissen - Szumlanska (1965).

Prameny, z nichž je odvozována existence Atlantidy, jsou posvátné knihy, legendy, folklór, literární svědectví (Platon), ale i srovnávací lingvistická studie, zachované kulturní památky a geologické útvary poukazující na existenci dosud neznámé kultury. Taková je např. megalitická kultura, starší o dva tisíce let než kultura egyptská.

Důkazy o existenci Atlantidy jsou několikerého druhu – především kulturní, ale i geologické a jiné. Na to, že Atlantis byla zdrojem jak mayské, tak i egyptské kultury, poukazují společné znaky architektury obou těchto kultur mimo jiné např. egyptské stupňovité pyramidy v Sakkaře a pyramidy téhož tvaru v mexickém Cholulu. Dále jsou tu i podobnosti jazykové, právě pro název pyramidy, která se v sumerštině nazývala "mummu" a ve starém Mexiku "mumuz" (stejně tak u mayského kmene Kičé), na ostrovech Fidži "mumu" a ve starém Egyptě "mur". Zmínky o zániku jakési pevniny, která se ponořila do moře, nacházíme v posvátných textech různých kultur.

Písemné znaky prapůvodních obyvatel Velikonočních ostrovů (se záhadnými obrovitými sochami) mají některé rysy společné se staroegyptskými hieroglyfy. Průzkumy mořského dna mezi Amerikou a Evropou (při kladení podmořského kabelu a později) prokázaly, že zde v minulosti skutečně existovala silná vulkanická činnost, zvi. v období středoatlantského hřbetu, kde leží Azory. Již r. 1898 zde byly na dně moře nalezeny kusy lávy, které podle úsudku znalců musely ztuhnout na vzduchu a nikoli ve vodě, což svědčí o tom, že zde kdysi byla pevnina. Závažný byl též objev ruských oceánografů, kteří zjistili, že Golfský proud změnil asi před 11 500 lety svůj původní směr vlivem nějaké mimořádné erupce - to časové odpovídá zprávám o zániku Atlantidy, jak ji uvádí zmíněný papyrus. Kromě toho byly nalezeny podmořské útvary na různých místech Atlantského oceánu, které nasvědčují tomu, že to původně byly stavby.

Senzaci vzbudilo kdysi i dědictví významného německého archeologa a objevitele Tróje H. Schliemanna z r. 1890, v němž byla údajně i atlantská mince. Ve své závěti Schliemann, jeden z největších archeologů všech dob, píše: "Došel jsem k závěru, že Atlantis byla nejen velký světadíl mezi břehy Ameriky, Evropy a Afriky, ale že byla také kolébkou všech našich kultur.

-pokračovanie-


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.


Úryvok z knihy Chalila El Hakima: TAJEMSTVÍ PYRAMID

 

Bibliografie

Andrevs, T.: Cítění aury. Budapešť, 1993
Barbarin, G.: Le secret de la Grande pyramide. Paris, 1955
Bindel, E.: Die ägyptische Pyramiden als Zeugen vergangener
Mysterienweisheit, Stuttgart, 1975, 4. vyd.
Brennan, B. A.: Léčivé ruce. Budapešť, 1993
Bowman, C: Věda o krystalech. Debrecín - Maďarsko, 1993
Bonardel, F.: L´Hermétisme. Paris, 1985
Buttlar, J.: Adamova planeta. Bratislava, 1993
Cayce, E.: Edgar Cayce on Atlantis. New York, 1968
Ceram, C. W.: Oživená minulost. Praha, 1972
Däniken, E.: Oči sfingy. Bratislava, 1991
Däniken, E.: Kosmické stopy. Bratislava, 1992
Donnely, I.: Atlantis, svět předpotopní. Praha, 1924
Godson, P.: Barvy a zdraví. Budapešť, 1992
Haich, Z.: Zasvěcení. Bratislava, 1994
Hnilica, J.: Zvláštní léčebné metody, Praha 1993
Jamblich: O mystériích egyptských. Praha, 1922
Janča, J.: Psychotronika pro každého, Praha, 1992
Kehnscherper, G.: Hledání Atlantidy. Praha, 1981
Konratov, A. M.: Zaniknuté civilizace. Bratislava, 1974
Lasenic, P. de: Egyptské hieroglyfy a jejich filozofie. Praha, 1935. 2. vyd.
Lasenic, P. de: Hermes Trismegistos a jeho zasvěcení. Praha, 1936
Latak, J. M.: Tajemnice piramidy Cheopsa. Zakopané, 1992
Lemesurier, P.: Geheimcode Cheops. Freiburg Br., 1988, 3. vyd.
Mack, L.: Nevysvětlitelné záhady. Bratislava, 1994
Masson, H.: Dictionnaire initiatique. Paris, 1970
Merežkovskij, D. S.: Tajná moudrost východu. Brno, 1992
Michalovski, K.: Nejenom pyramidy. Bratislava, 1977
Moffet, R. K.: Secrets of the pyramids revealed. 1976
Mostovicz, A.: My z kosmu. Praha, 1988
Nákonečný, M.: Lexikon Magie. Praha, 1993
Parkerovci, D., J.: Atlas nadprirodzených sil. Bratislava, 1993
Puač-Hapi, D.: Škola bioenergie. Most, 1989
Scharamon, S.: Základní kniha o čakrách. Praha, 1993
Schneidman, S.: Tajuplné místa země. Bratislava, 1993
Schul, B. - Pettit, E.: The secret power of pyramids. 1975
Spence, L.: Byla nebyla Atlantis. Praha, 1967
Toth, M. - Nielsen, G.: Pyramid power: Kosmische Energie der Pyramiden. Freiburg Br., 1987, 5. vyd.
Weimünster, R. Ph.: Praxis der Pyramidenergie. Stutgart, 1990
Weissen-Szumlanska, M.: Origines, atlantiques des anciens Egyptienns. Paris, 1965
Wohlbold, H.: Mysterienweisheit. München, 1927
Zamarovský, V.: Bohovia a králi starého Egypta. Bratislava, 1986
Zamarovský, V.: Jejich veličenstvo pyramidy. Bratislava, 1986
Zajdler, L.: Atlantida. Praha 1972.


KNIHU bolo možné zakúpiť na tejto adrese.


 

Súvisiace:

PYRAMÍDY
http://www.kemet.sk/stitok/pyramidy