SMARAGDOVÁ DOSKA IV.: Zrodenie Vesmíru
Načúvaj, ó človeče, hlasu múdrosti, načúvaj hlasu Thotha, Atlanťana. Voľne dnes dávam ti svoju múdrosť, z času a priestoru tohoto cyklu; majster mystérií, Slnko rána, Thoth, učiteľ ľudí, je zo VŠETKÉHO.
Kedysi dávno, vo svojom detstve, ležal som pod hviezdami na dávno pochovanej Atlantíde, snívajúc o mystériách ďaleko nad ľuďmi. Potom v mojom srdci vyrástla túžba ohromná, podmaniť si cestu, ktorá viedla ku hviezdam. Rok čo rok som hľadal múdrosť, hľadajúc nové poznanie, nasledujúc cestu, až nakoniec moja Duša, v obrovskej námahe vymanila sa zo svojho otroctva a odrazila sa preč. Slobodný bol som z otroctva ľudí zeme. Slobodný od tela, mihol som sa tmou. Konečne sa mi odomkol hviezdny priestor. Slobodný bol som od otroctva tmy. Teraz až na konci vesmíru hľadal som múdrosť, ďaleko nad poznaním ohraničeného človeka.
Učení tří zmíněných Hermů jakožto celek nazýváme hermetismem, nebo filosofií hermetickou. Analogicky podle tří proroků, kteří ji hlásali, dala by se tato děliti na tři samostatné oddíly vzájemně se doplňující. Filosofie Herma prvního, Ezhovteje nebo Thovta, rýsuje geniální plán celého díla, počíná genesí, stanoví základní zákony dění a tvoří ideu isiasmu, do níž vloženy jsou estetické a morální prvky takové hloubky, že až dosud všechna nově vzniklá náboženstva z nich čerpala, aniž by je dovedla plně zhodnotiti. Druhý Hermes — Henoch — zpracovává dílo svého předchůdce na sféře sociální a rozvíjí Thovtem v bohu Horovi personifikovaný přechod příčiny do účinku v alegorických legendách do pozoruhodných detailů.