Darja Fusková: LABYRINT
„Co kdybych zabloudila a nenašla cestu?“ zeptala se. „Bloudila bych neustále v kruhu a nemohla se dostat ven? Neznám ještě všechny cesty labyrintu.“
„Ano, neznáš.“ Řekl ji a podíval se na ni svýma zelenýma očima. „Pamatuješ, když jsem tě tu vedl poprvé? To jsi byla ještě malá.“
Ta scéna se jí vybavila jasně, nemohla ji zapomenout, protože na setkání s ním čekala celý dlouhý rok. „Řekl jsi tenkrát, že mám dávat pozor, že labyrint se podobá lidské duši.“
„Správně,“ podotkl a zamyslel se. „Pojď, projdeme to ještě jednou.“


„Když učiníme objev dříve, než pro něj dozrál čas, je skoro jisté, že ho lidé budou ignorovat nebo že se setká s nepřekonatelnou opozicí: ve většině případů je za takových okolností zbytečné něco vůbec objevit.”
Nachádzame sa v pracovni profesora Jonesa na Marshallovej univerzite uprostred malebného neporiadku, aký charakterizuje miestnosti, kde pracuje intelektuál, trpiaci mániou vyzdobiť si interiér svojho dôverne známeho útočiska pamiatkami na cestovanie okolo sveta. Miestnosť je priam zavalená hlinenými nádobami, črepmi a plastikami exotických bôžikov vytriešťajúcich udivené oči z políc a regálov okolo stien, zatarasená knihami, zvinutými mapami, hŕbou zakladačov, nahusto popísaných papierov, fotografií a všemožných plánov i náčrtov. Aj keď tu predsa len majú veci svoje miesto, na prvý pohľad je tu všetko chaotické, ako život nášho hrdinu.
„Je jako oni,“ řekla mu.
Jediným dosud žijícím interpretem, kterému se podařilo nahrát a vydat v roce 1977 vydat živé L.P. z Velké Pyramidy, je Americký instrumentalista Paul Horn. O to větším zážitkem při poslouchání jeho počinu je skutečnost, že Paul zcela pochopil a hudebně vystihl jaké famózní a mystické nadpřirozeno se v tónech jeho flétny zaznívajících uvnitř Velké Pyramidy objeví.