Uroboros: tajemství mystického hada
Uroboros je (alespoň v tomto kontextu) alegorií věčně se obnovujícího koloběhu všeho, cyklické povahy vesmíru a neustálého boje protikladů, jenž je podstatou bytí. Nápadně podobný smysl má známý a dnes velmi populární symbol jin a jang ve východních filosofiích - a nejspíš není náhodou, že má rovněž grafickou podobu kruhu, jehož prvky jsou navzájem vklíněné do sebe. Už tato příbuznost naznačuje, že oba geograficky vzdálené motivy mohou mít společný původ. Pátrání po něm nás - tak jako už mnohokrát - zavede do starého Egypta, kde byl had zakusující se do vlastního ocasu nalezen v Tutanchamónově hrobce jako znak jednoty protikladů slunečního boha Ra a podsvětního boha Osirise.


Že Egypt je nevyčerpatelným zdrojem záhad a zajímavostí, o tom svědčí i to, co víme o královně Hatšepsut. A vlastně i o Údolí králů, kde byla jako jedna z prvních pohřbená. To, že na egyptském trůně vládlo i několik žen – faraónek, je známé. Ať už je to Sobekneferu z 12. dynastie, Nefrerneferuaten z 18. dynastie nebo Twosret z 19. dynastie, ty nejznámější jsou hlavně dvě. Jednak poslední egyptská panovnice Kleopatra a pak Hatšepsut.
V létě 2015 přišel britský egyptolog Nicholas Reeves s novou teorií ohledně Tutanchamonovy hrobky. Pokud geofyzikální prospekce s využitím radaru prokáže, že se za jejími stěnami skrývají další místnosti, vypukne nové šílenství. Spočívá v nich slavná Nefertiti? Nebo snad Tutanchamonova matka Kia?
John A. West: Archeologové uvažují tak, že člověk se vyvíjel lineárně od primitivního jeskynního člověka po současného moderního člověka s atomovými bombami. Archeologické a geologické nálezy nám ale ukazují, že historie byla nejspíše jiná. Existovala tu zjevně před dynastická moderní civilizace, která stála za stavbou některých staveb v Egyptě (a zjevně i po celém světě).
O najstaršiu chronológiu egyptských dejín sa pokúsil už v 4. storočí pred n. l. egyptský kňaz a historik Manethó. V svojom diele Aigyptiaka uvádza faraónov rozdelených do 31 dynastii. Tento spôsob delenia používajú egyptológovia aj dnes. Okrem Manethónovho spisu sa moderná egyptská chronológia opiera o ďalšie písomné pramene egyptských dejín – hlavne Turínsky zoznam kráľov a Zoznam kráľov z Abydosu, ktoré udávajú mená a roky panovania historických aj mytologických vládcov starého Egypta – a v posledných dobách aj o ďalšie metódy, napríklad datovanie pomocou peľových zŕn, alebo synchronizáciou so záznamami iných kultúr.