Elektrikáři egyptských faraonů
Říše starých Egypťanů dodnes udivuje monumentálními stavbami, které dokazují mimořádnou technickou vyspělost tvůrců. Někteří autoři tvrdí, že inženýrská zdatnost faraónových poddaných se neomezila pouze na pyramidy a gigantické chrámy, ale měla i subtilnější projevy. Věří také, že tehdejší zasvěcenci tajných věd znali elektřinu a uměli jí prakticky využívat.


Egyptské pyramidy působí na psychiku zdrcujícím dojmem - nejen rozměry, ale i tvarem, umístěním, tajemnými souvislostmi... Nejasnosti nejsou jenom kolem techniky stavby, ale i samotného určení těchto gigantických monumentů suverénně vzdorujících času. Provokují vznik celé řady hypotéz, z nichž většina sice je poněkud odtržených od reality, bylo by ale chybou s vaničkou vylévat i dítě.
Uroboros je (alespoň v tomto kontextu) alegorií věčně se obnovujícího koloběhu všeho, cyklické povahy vesmíru a neustálého boje protikladů, jenž je podstatou bytí. Nápadně podobný smysl má známý a dnes velmi populární symbol jin a jang ve východních filosofiích - a nejspíš není náhodou, že má rovněž grafickou podobu kruhu, jehož prvky jsou navzájem vklíněné do sebe. Už tato příbuznost naznačuje, že oba geograficky vzdálené motivy mohou mít společný původ. Pátrání po něm nás - tak jako už mnohokrát - zavede do starého Egypta, kde byl had zakusující se do vlastního ocasu nalezen v Tutanchamónově hrobce jako znak jednoty protikladů slunečního boha Ra a podsvětního boha Osirise.
Už několik tisíc let střeží největší egyptské pyramidy u Gízy gigantická socha jakéhosi křížence mezi člověkem a šelmou. Tajemná sfinga je odedávna symbolem strážce tajemství - a navzdory pokrokům archeologie skrývá mnohé nezodpovězené otázky dodnes. Sfinga udivovala a děsila už antické Řeky. Podle jejich pověstí dával kamenný kolos kolemjdoucím hádanky a zahubil každého, kdo neodpověděl správně.
Ve 14. století před naším letopočtem se v Egyptě stalo něco divného: poprvé v lidských dějinách (aspoň v těch nám známých) někdo přišel s myšlenkou, že početné panoptikum bohů je nadbytečné, protože úplně stačí jeden. V tomto případě se jmenoval Aton, byl univerzální, všemocný a vůbec tak nějak nad věcí, takže žádné spolubohy nepotřeboval. Reprezentoval tvořivou sílu slunce, což samo o sobě je v pouštní zemi rozpalované žhavými paprsky podivné.