Šest miliónů tun těžká rovnice
Robert Bauval: “Kvadratura kruhu, π, Φ a ε a nové mysteriózní bezrozměrné přírodní konstanty, které se vynořují, nemluvě o měřítku, jež je stále pro stavitele a architekty záhadou. Mohl bych zde vyjmenovat mnoho dalších „náhod“, které vyplývají z matematické koncepce Velké pyramidy, avšak už jen tyto, které jsem vyjmenoval v této kapitole, mne uspokojily a přesvědčily, že tato pamětihodnost není ani zdaleka tím, čím by ji egyptologové chtěli mít.”


Mezi egyptology bylo běžné už nejméně od konce 19. století označovat tyto výzkumníky pyramidioty a jejich objevy považovat za divoké spekulace, které nejsou dostatečně věrohodné pro další zkoumání. Ačkoliv je pravdou, že většina z těchto výzkumníků si zaslouží tento druh posměchu a distancování se, je zde několik málo z nich, kteří si zaslouží bližší pozornost a to nejen kvůli vysoké úrovni jejich výzkumu, ale také kvůli svým zjištěním, které, pokud jsou zkoumány bez předsudků a antipatie egyptologů, posunují hranici náhody téměř až k bodu zlomu.
Je veľmi dobre známe, že Veľká pyramída v Gíze obsahuje transcendentné číslo pí, takže matematicky predstavuje pologuľu alebo hemisféru. Tiež nemožno poprieť, že jej architekt či architekti zakomponovali do svojho diela astronómiu, smerovanie do štyroch svetových strán a tiež prepojenie s konkrétnymi súhvezdiami, hlavne s Oriónovým pásom. Je to stavba, ktorá sa považuje za zmenšený model priľahlej polovice nebeskej klenby. Je tiež známe, že základom architektonického návrhu je niekoľko prvočísel a to vrátane 7 a 11 a druhej mocniny 11, teda 121.
Dne 25.07.2015 jsem byl pozván, abych udělal přednášku na Americké universitě v Beirutu (AUB). Téma přednášky se týkalo mé Orion korelační teorie (OCT) a přednesena před velkou audiencí, která byla ve finále velmi spokojená.
V staroegyptských textoch možno nájsť veľa prekvapujúcich náznakov, že oblasť pri pyramídach v Gíze starí Egypťania nepokladali iba za „bránu do podsvetia", ale za miesto posledného odpočinku Usireho.26 Jedným z najstarších dokumentov, ktorý uvádza priamu zmienku o umiestnení hrobu Usireho v okolí Gízy, je text takzvaného Šabakovho kameňa datovaný do čias okolo roku 750 pred n. l, ktorý sa zachoval na čiernom žulovom kameni uloženom dnes v Britskom múzeu.