Paul Brunton: TAJNOSTI EGYPTSKÉ III.
Hviezdy nad hlavou boli doposiaľ husté, mesiac sa usmieval, Sfinga sa týčila, krásna a majestátna, v strieborných lúčoch, keď som obrátil hlavu naľavo, kde som vo svojom videní pozoroval more, vypínajúce sa ako zúrivý netvor, pohlcujúce suchý svet. Akýsi netopier, ktorý vari omylom považoval moje nehybné telo za súčasť krajiny, mi zamával krídlami pri hlave a odletel; pritom vyvolal ľahký záchvev odporu na mojej chrbtici. Zrejme priletel z niektorej otvorenej podzemnej hrobky s múmiou.


Jednou mi tatínek řekl - poté, co byla vztyčena stéla, která upomínala na stavbu paláce: „Jestli na mě někdy po mnoha letech budou lidé vzpomínat, doufám, že si mě nebudou připomínat jako válečníka nebo stavitele, ale jako léčitele bylinkami. Protože způsobit, aby slepý člověk znovu spatřil hvězdy, je větší zásluha než stavět, ať by stavba byla jakkoli velkolepá." Často nám říkal, že rostliny nás o mnohém poučují. „Člověk se chová pošetile: válečník odhodí meč, aby se chopil pluhu; pole zůstávají neobdělaná, protože rolník maluje fresky na zdi chléva; a malíř odhoď své štětce, protože chce nosit meč. Rostliny jsou moudřejší. Každá podle svého plní svůj úkol: fialka se neschovává do svých listů, protože nemá na stonku žádné trny; verbena se nepokouší kvést jako svlačec, ale spokojí se tím, že vydává osvěžující vůni svými tuhými zelenými listy."