Úryvky

Byla jsem ještě docela malá, chůze pro mě byla dosud novým dobrodružstvím, když mě Maata spolu s Nejahem vzala do chrámu. Cestou do schodů mě Nejah držel za ruku. Všechno tam bylo veliké a po spalujícím slunečním žáru na nádvoří tam panoval příjemný chládek. V jedné z místností bylo obrovské dřevěné, černě pomalované zvíře, podobné loveckému psu. Chtěla jsem si na ně sáhnout, ale Nejah mi řekl, že to nesmím, protože je to socha boha, který se jmenuje Anup. V té chvíli jsem se náhle cítila mnohem starší než dvouletá, a stejně moudrá jako moje chůva Maata. Pomyslela jsem si, že o Anupovi vím všechno, ale nemohla jsem najít slova, abych to Nejahovi pověděla.

Když nadešel čas, abych se vrátila na zemi, sdělil mi posel Nejvyšších vládců, že se znovu narodím v zemi Kemet; a dvojice, která dá vznik mému novému tělu, mě radostně uvítá, protože už jednou jsme byli spojeni v dřívějším životě a náš vztah byl ve znamení lásky, nikoli nenávisti, což jsou dvě pouta, která k sobě lidi na zemi vážou nejtěsněji. A mým bratrem bude někdo, s kým jsem kdysi vykonala dlouhou cestu.