Cookie Control

Tento web využíva cookies. SÚHLASÍM

Ďalším používaním webu s ich využitím vyjadrujete súhlas.

By using our site you accept the terms of our Privacy Policy.

(One cookie will be set to store your preference)
(Ticking this sets a cookie to hide this popup if you then hit close. This will not store any personal information)

About this tool

About Cookie Control

OBDOBIA

PREDYNASTICKÉ OBDOBIE (pred rokom 3150 pr.Kr.)
Doba Bohov (49330-14175/9500 pr.Kr.) | Doba Polobohov (14175-3150 pr.Kr.)
RANODYNASTICKÉ OBDOBIE - ARCHAICKÁ DOBA (3150-2700 pr.Kr.)
1. dynastia (3150-2930 pr.Kr.) | 2. dynastia (2930-2700 pr.Kr.)
STARÁ RÍŠA (2700-2180 pr.Kr.)
3. dynastia (2700-2635 pr.Kr.) | 4. dynastia (2635-2510 pr.Kr.) | 5. dynastia (2510-2365 pr.Kr.) | 6. dynastia (2365-2180 pr.Kr.)
PRVÉ PRECHODNÉ OBDOBIE (2180-1994 pr.Kr.)
7. dynastia (70 dní) | 8. dynastia (2180-2170 pr.Kr.) | 9./10. dynastia (2170-2025 pr.Kr.) | 11. dynastia (2119-1994 pr.Kr.)
STREDNÁ RÍŠA (1994-1794 pr.Kr.)
12. dynastia (1994-1794 pr.Kr.)
DRUHÉ PRECHODNÉ OBDOBIE (1794-1543 pr.Kr.)
• 13. dynastia (1794-1650 pr.Kr.) | 14. dynastia (?-1650 pr.Kr.) | 15. dynastia (1650-1539 pr.Kr.) | 16. dynastia (1650-1550 pr.Kr.) | 17. dynastia (1650-1550 pr.Kr.)
NOVÁ RÍŠA (1550-1070 pr.Kr.)
18. dynastia (1550-1292 pr.Kr.) | 19. dynastia (1292-1186 pr.Kr.) | 20. dynastia (1186-1070 pr.Kr.)
TRETIE PRECHODNÉ OBDOBIE (1070-655 pr.Kr.)
21. dynastia (1070-664 pr.Kr.) | 22. dynastia (946-736 pr.Kr.) | 22. dynastia – Hornoegyptská línia (870-730 pr.Kr.) | 23. dynastia (756-712 pr.Kr.) | 24. dynastia (740-712 pr.Kr.) | 25. dynastia (746-655 pr.Kr.)
NESKORÁ DOBA (715-332 pr.Kr.)
26. dynastia (664-525 pr.Kr.) | 27. dynastia – 1. perzská nadvláda (525-401 pr.Kr.) | 28. dynastia (401-399 pr.Kr.) | 29. dynastia (399-380 pr.Kr.) | 30. dynastia (380-342 pr.Kr.) | 31. dynastia – 2. perzská nadvláda (342-332 pr.Kr.)
GRÉCKORÍMSKE OBDOBIE (332 pr.Kr. až 395 po Kr.)
• 32. dynastia – Macedónska (332-304 pr.Kr.) | 33. dynastia – Ptolemaiovská (304-30 pr.Kr.) | 34. dynastia – Rímska (30 pr.Kr.-395)
▲ BYZANTSKÁ DOBA AŽ PO SÚČASNOSŤ
• Východorímski a byzantskí cisári | Umajjovci | Abbásovci | Fátimovci | Ajjúbovci | Mameluci | Vládcovia Osmanskej ríše | dynastia Muhammada Alího | Prezidenti Egyptskej republiky

CHRÁMY

Zobraziť KEMET na väčšej mape

FOTO
ABYDOS | DENDERA | EDFU | LUXOR | KARNAK

☰ Menu

Chalil El Hakim: TAJEMSTVÍ PYRAMID XVI.


 

Tajemná Omm Sethi

Jde o jeden z nejzvláštnějších příběhů převtělování a váže se k velkému chrámu Sethiho I. v Abydose. Roku 1907 spadlo tříleté děvčátko Dorothy Louise Eadyová v Londýně se schodů a domácí lékař ji prohlásil za mrtvou. Byl překvapený, když ji za hodinu či dvě našel sedět na posteli a hrát si. Po tomto pádě začala mít sny o divném „domově", který byl jiný než její vlastní. Za několik let ji rodiče vzali do Britského muzea, kde ji fascinovaly egyptské výstavní síně. Znovu a znovu se tam vracela, aby byla při „svých lidech". Egyptský antikvář se s ní spřátelil a naučil ji číst egyptské hieroglyfy. Když dospívala, byla stále víc přesvědčená, že je převtělená Bentreshyt, egyptské děvče z dávných časů, které svedl faraón Sethi I. během svého panování 1318-1304 před n.l. a které bylo přinuceno spáchat sebevraždu, když byl poměr odhalený.

Dorothy se vdala za Egypťana a přestěhovala se do Káhiry, kde – jako řekla – ji navštěvoval duch jejího bývalého milence Sethiho. Začala se věnovat studiu starověkého Egypta. Potom, když se s manželem rozešli jako přátelé, „vdala se za Oddělení egyptských starožitností" a celý život zasvětila egyptologii. Tvrdila, že Sethi I. ji pravidelně navštěvuje, že ona sama cestuje po nebeské obloze, vede rozhovory s mnohými faraóny a jejich úředníky. Prý se od nich dozvěděla hodně faktů o starých budovách, které potom přispěly k moderním poznatkům o jejich stavbě. Podrobně si zaznamenávala svoje astrální cesty i rozhovory do deníku.

Ale tento příběh je o to zvláštnější, že když Dorothy navštívila Abydos poprvé, poznala v něm svůj pravý domov. Roku 1956 se tam usadila a žila ve „svém" chrámu až do smrti roku 1981. Přejmenovala se na Omm Sethi (Matku Sethiho). Ať se to už dozvěděla jakýmkoliv způsobem, měla podrobné vědomosti o chrámových budovách, i když je nikdy nestudovala (v tom čase ještě nebyly katalogy). Hlavní správce oddělení starožitností Káhirského muzea, který o jejích vyhlášeních pochyboval, ji vzal do chrámu uprostřed noci a vyzval, aby mu ukázala cestu do Amononovy kapličky. Bez světla šla složitými polorozbořenými chodbami přímo na místo. Potom, ještě v tmě, našla i Síň posvátných člunů.

Omm Sethi se stala léčitelkou a existují záznamy o případech zranění anebo nemocí, které zřejmě vyléčila. Ale zároveň byla vzdělanou egyptologičkou, uznávanou nejznámějšími vědci – a když vyprávěla o historických postavách, jakoby to byli její přátelé („pěkný chlapec", říkala o Ramessovi II. a „originální bohatá potvora" o jeho matce, královně Tuy). Z astrálních návštěv se dozvěděla hodně o stavbě budov v starém Egyptě a významně přispěla k rozvoji egyptologie. Nakonec se stala samozvanou strážkyní a průvodkyní v Sethiho chrámě.

Omm Sethi zemřela 21. dubna 1981 v Abydose. Místní úřady ji odmítly dát pochovat v hrobce, kterou si pro sebe připravila v chrámové zahradě, ale je pochována nedaleko odsud.

 

Tutanchamonova kletba

Nejpozoruhodnějším objevem egyptologie a archeologie ve 20. století byla hrobka faraóna Tutanchamona, ve které se našel krásný a nesmírně cenný poklad. Starověká egyptská civilizace se dostala do centra pozornosti, a proto nepřekvapuje, že egyptské náboženství se stalo zdrojem různých dohadů. Tím, že se porušila hrobka a – podle názorů některých lidí – znesvětila, vznikl i předpoklad, že tuto událost opředou tajemné pověsti. Ale tvrzení, že lidé, kteří nesli odpovědnost za otevření hrobky, pronásledovala faraónova kletba, pozoruhodně souhlasí. Podle milovníků záhad všechny pokusy o racionální vysvětlení zjevných důsledků kletby selhaly.

Dva muži, nejvíce zodpovědní za tento nález, byli archeologové Howard Carter – který už měl za sebou tři velké objevy (hrobku královny Hatšepsovet a faraóna Horemheba a Thutmoseho IV.) – a anglický šlechtic lord Carnarvon. Pět let financoval Carnarvon Carterův výzkum v Údolí králů, kde bylo pochovaných mnoho faraónů, protože předpokládali, že by se tu mohli najít ještě nevyrabované hrobky. Ze známých hrobek totiž zloději odnesli všechno cenné.

V listopadu 1922 našel Carter zapečetěné dveře dole na schodech. Vylomil je a objevil druhé dveře, za kterými byla místnost, přeplněná nejúžasnějším vybavením hrobu, jaké kdy v Egyptě viděli: zřejmě náhodně vybrané množství krásných soch, židlí, vozů a klenotů – a v zadní síni – v mnohonásobné truhle tělo samého mladého Tutanchamona. Říká se, že v předsíni našel Carter tabulku s hieroglyfickým nápisem: „Smrt svými křídly zkosí toho, kdo poruší faraónův pokoj." Ale takovou tabulku nikdo nikdy neviděl a podle pověstí ji Carter dal odstranit dřív, než mohla vystrašit jeho pracovníky.

Lord Carnarvon nikdy neviděl faraónův poklad vystavený: než ho stihli vynést z hrobky, onemocněl a zemřel v hotelu Continental v Káhiře. Ve chvíli jeho smrti (ve dvě v noci), se celé město ponořilo do tmy, neboť došlo k poruše elektrického proudu. Bezpochyby shoda okolností. V jeho domě v Anglii přesně v té chvíli začal jeho foxteriér zavíjet a později zemřel. Zase shoda okolností?

Po nich přišli další. Brzy po Carnarvonově smrti americký archeolog, který byl přítomný při otvíraní hrobky, upadl do komatu v hotelu Continental a i on tam zemřel. Americký finančník George Jay Gould požádal Cartera, aby mu hrobku ukázal. Do večera následujícího dne zemřel na horečku. Britský průmyslník Joel Wool hrobku také navštívil a zemřel na cestě zpět do Anglie. Radiolog Archibald Douglas Reid, který rentgenoval Tutanchamonovo tělo, zemřel po návratu do Anglie. V následujících čtyřech letech zemřelo třináct lidí, kteří měli s objevem něco společné, za sedm let to bylo dvacet dva osob. Patřila k nim i lady Carnarvonová, dále Carterova sekretářka. Richard Bethell – Carterův tajemník a profesoři Douglas Derry a Alfred Lucas (dva vědci, kteří pitvali faraónovo tělo). Viry nebo bakterie, které byly v hrobce uzavřené, jsou jedním z možných vysvětlení náhlé smrti.

Vzpomíná se, že nemoci předcházející tímto úmrtím, se projevovali stejnými symptomy – mezi jiným to byla malátnost, letargie a deprese. Někteří autoři naznačují přítomnost jedu, který staří Egypťané znali a který o tisíc let později zapůsobil na osoby, které vstoupily do starověkých hrobek. (Protože, jak se říká, zahynuli nejenom lidé, kteří byli v kontaktu s Tutanchamonovou hrobkou za posledních přibližně 200 roků zemřelo předčasně mnoho egyptologů – mimo jiné Rosetta Stonea a asi největšího egyptologa Giovanniho Belzoniho).

Podle skeptiků nemusí však vůbec jít o kletbu faraónovu. Ale je zajímavé, že příznaky projevující se u osob, které zemřely, jsou v něčem podobné symptomům nemoci domorodců, které prokleli medicinmani. Na nich pravděpodobně prokletí působí tak, že jsou přesvědčeni o odsouzení na smrt. Ale i proti argumentům skeptiků zemřelo nečekaně dost lidí, kteří byli v nějakém spojení s objevením Tutanchamonovy hrobky a jejích pokladů, než aby se dalo vyloučit, že se tu nestalo něco zvláštního.

Přirozeně, všechno je možné vysvětlit shodou okolností. Gamal Mehrez, 52-letý ředitel Oddělení starožitností v Káhirském muzeu, odpovědný za to, že některé z pokladů se dostaly na velkolepé turné po světě v šedesátých letech 20. století, si to určitě myslel. „Podívejte se na mne", řekl jednomu novináři. „Mám do činění s hrobkami a mumiemi faraónů celý život. Já sám jsem živým důkazem, že to všechno byla shoda okolností." Za měsíc byl mrtvý.

-pokračovanie-


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.


Úryvok z knihy Chalila El Hakima: TAJEMSTVÍ PYRAMID


KNIHU bolo možné zakúpiť na tejto adrese.


 

Súvisiace:

PYRAMÍDY
http://www.kemet.sk/stitok/pyramidy