Vypravíme se zpět k severu do Sakáry. ›› V Dendeře jsme povznesli ducha a mysl, nyní sestoupíme do temných podzemních krypt v Sakáře zvaných Serapeum, jednoho z nejzáhadnějších archeologických míst na světě. Budeme nadále vyhledávat objekty, které se vymykají technologii měděného dláta a doleritových koulí.
Prohlídka
Cestu do podzemí Serapea objevil Augustus Mariette, zakladatel Káhirského muzea. Provedl první průzkum tunelů ve skalnatém podloží, jež tvoří zbytky Serapidova chrámu. Sem se vydáme na prohlídku a zároveň budeme zkoumat technologické možnosti tvůrců. Do Serapea se vypravíme opět s inženýrem Christopherem Dunnem s povolením tehdejšího předsedy Nejvyšší rady pro památky Zahiho Hawasse. Od roku 1985 je Serapeum pro veřejnost uzavřeno, vstup je možný po předchozím povolení. Důvodem jsou rozsáhlé restaurační práce. Cílem bylo proměřit geometrické charakteristiky rakví. Pokrok byl v tom, že Zahi Hawass připustil, aby k interpretaci staroegyptských artefaktů byli přizváni specialisté v souvisejících oborech.
Navzdory všem nejasnostem mají egyptologové o účelu stavby jasno. Jednalo se o místo posledního spočinutí posvátného býka Apida, protože se ve výklencích našly býčí hlavy a z podzemních tunelů byla vyzdvižena i velká socha býka, která je nyní vystavována v Louvru. Kult býka začal už v době předdynastické, k první mumifikaci došlo za panovníka Amenhotepa III. Mumifikace probíhala v malých jeskyních, protože býci byli mumifikování v poloze sfingy, tedy v pokleku. K tomu Amenhotep III. a Ramses II. vytvořili podzemní síť malých komor s dřevěnými rakvemi, ta je dnes uzavřena. Kult boha Ptaha stvořitele byl převtělen do pozemského těla býka, který byl uctíván jako bůh. Do kamenných sarkofágů se býci ukládali až ve 26. dynastii, kdy vzniklo kompozitní spojení staroegyptského a starořeckého božstva.
Na následující mapě (obr. 2) můžeme sledovat kompletní podobu podzemních chodeb. Ve vysvětlivkách jsou uvedeny názvy některých sarkofágů, někde jsou nádoby bez víka, někde jsou víka oddělena. Podzemní chodby byly budovány ve třech obdobích. Dynastie 18. Amenhotep III.., 1350 p.n.l; dynastie 19. Ramses II., 1250 p.n.l.; dynastie 26. pozdější Amose II., 600 p.n.l.
Když vstoupíte hlavním vchodem (obr. 1) do Serapea, vstoupíte do 26. dynastie. Pokud máte povolení od Nejvyšší rady pro památky, můžete sestoupit po schodech o patro níž do 19. dynastie, pokud máte další povolení, můžete sestoupit ještě o patro níže do 18. dynastie. Do těchto prostor je vstup přísně zakázán, povolení má pouze výzkum a údržba. Pokud je Serapeum otevřené pro veřejnost, návštěvník se dostane vstupní chodbou do vestibulu a na začátek hlavní chodby. Cestou se musí protáhnout kolem masivního kvádru (obr. 4). Na odbočce do vedlejší chodby je další ještě mohutnější kvádr 2,1×2,1×4,0 m hmotnosti 50 tun, kolem kterého je možné se protáhnout ještě s většími potížemi, ale tam je přítmí a přístup zakázán.
|
|
|---|
První průzkum tunelů byl pro Augusta Marietta fascinující a frustrující. V prašných chodbách se nacházelo 24 žulových rakví. Každá z nich byla vytesána z jediného kusu žuly s detaily, které jsou typické pro rakve 4. dynastie – vnitřní hrany mají malý rohový rádius, což je velmi náročné vytvořit. Každopádně rozumně uvažujícího inženýra napadne: Převáželi Egypťané 70tunový kámen devět set kilometrů po Nilu jenom proto, aby do něj uložili hovězí zdechlinu? Pro měření základních geometrických charakteristik měl Christopher Dunn kalibrovaná měřidla s povolením správce.
|
|
|
|
|---|
Průzkum chodeb
Do podzemí jsme vstoupili po otevření mříží správcem vstupními dveřmi (obr. 1). První, na co návštěvník při vstupu do Serapea narazí, je mohutný 20tunový hrubě opracovaný žulový kvádr (obr. 4). Napravo od něj leží v matně osvětlené boční chodbě ještě větší žulový kvádr, kolem něhož se dá sotva protáhnout. Vstupní chodba je širší a vyšší než postranní tunely s kamennými truhlami a ústí do vestibulu. Zde se nachází samotné víko sarkofágu i truhla bez víka (obr. 5).
Na vestibul navazuje hlavní chodba, ze které odbočují na obě strany krypty (obr. 6). Na konci chodby jsou dřevěné zábrany uzavírající vstup do poslední části chodby, která je neúplatně uzavřena.
|
|
|
|---|
V hlavní chodbě narazíme na první šokující objekt. Je to obrovský sarkofág, jehož velikost se vymyká všem dosavadním představám o sarkofázích, které jsme doposud potkali. Je 4m dlouhý, 2,30 m široký a 3,3 m vysoký, váží 80 tun. Kdo se chce přesvědčit, že je sarkofág prázdný, může se tam podívat výstupem na připravené schůdky, (obr. 8). To se vymyká jakýmkoliv představám o technologických možnostech v minulosti i současnosti. Hned se nabízí řada otázek, jak dokázali sarkofág transportovat v úzkých chodbách, do kterých by se žádné zvedací a přepravní zařízení nevešlo, kde byly sarkofágy opracovány, v lomu nebo až v Serapeu, čím byl proveden vnitřek sarkofágu. Neopracované kvádry ve vstupní chodbě by mohly svědčit o tom, že vyhloubení a opracování kvádru bylo provedeno až v podzemí. Ale to by znamenalo mít trvale světlo a možnost odstraňovat odřezky. Bohužel, všechno se příčí zdravému rozumu. Výroba sarkofágu byla řešena v pyramidách vrtáním a spojováním otvorů. Ovšem to bylo do hloubky 70 cm, kdežto zde je to do hloubky 3 m. Jak jinak mohli tak ohromný prostor vyhloubit, není známo.
Otázku výroby Christopher Dunn položil inženýrovi firmy Tru-Stone Corporation, výrobci přesných žulových desek. Ten odpověděl: „Prostředky, které máme k dispozici, bychom to nedokázali, museli bychom si opatřit další technické prostředky. Pokud by se dal takový kus vytěžit, bylo by to mimořádně nákladné, cena neopracovaného kamene by se pohybovala kolem 115.000 dolarů a jeho opracování si neumím představit.“
|
|
|
|---|
Při průchodu hlavní chodbou vidíme na obou stranách krypty (obr. 6). Uprostřed každé z nich se nachází žulová truhla, buď úplně, nebo částečně přikrytá víkem (obr. 10). Všechny truhly byly uvnitř i ze spodní strany víka opracované. Zdá se, jako by se v Serapeu veškeré práce zastavily náhle, protože zde nacházíme truhly v různém stádiu rozpracovanosti – víko bez truhly, truhla bez víka na různých místech. Každá krypta se nachází několik desítek centimetrů pod úrovní tunelu. Truhly měly být pohřební sarkofágy pro mrtvoly posvátného býka, ale žádné kosti se tu nenašly, údajně býčí hlavy. Snad byly odneseny v minulosti, nikdo neví, jak to tady vypadalo před 130 lety v době nálezu. Na konci hlavní chodby pokračuje další prostor se 12 kryptami, který je neúplatně uzavřen z bezpečnostních důvodů (obr. 9). Podle správce jakýkoliv pohyb může způsobit pád kamení.
Měření
|
|
|
|---|
S povolením správce vlezl pan Dunn vylomeným otvorem ve stěně do rakve (obr. 11), vybaven dlouhým nástrojářským úhelníkem s 35 centimetrovou kalibrovanou hranou na přesnost 0,002 milimetru. Když utřel prach, přiložil úhelník jednou hranou ke spodní ploše víka a broušeným pravítkem ke svislé stěně, rozsvítil baterku, nezaznamenal jedinou nerovnost ani v jednom směru. Jak si můžete všimnout na detailním obr. 13, je povrch žuly tak hladký, že se v něm zrcadlí některé detaily. Tento odraz také dokumentuje optickou přesnost – odraz je nezkreslený a nedeformovaný.
|
|
|---|
Další měření pomocí laseru ukázalo, že vana i víko je zhotoveno s fenomenální přesností, kterou bychom dnes dosahovali jen s velkými obtížemi.
Závěr
V Serapeu docházíme k fantastickým závěrům. ›› V minulých dílech seriálu jsme sledovali výstavbu Velké pyramidy a dospěli k závěru, že postavit Velkou pyramidu pomoci technologie měděného dláta je nemožné, s určitými potížemi by to zvládla současná technologie.
Podzemní areál se sarkofágy není schopna vytvořit technologie měděného dláta, ale ani současná technologie. Žulové kvádry mají srovnatelnou váhu s těmi na pyramidě, ale podzemí katakomb není srovnatelné s otevřeným prostorem pyramid.
■ Hned na vstupu jsou neopracované 80tunové bloky, kolem kterých se sotva protáhneme
■ K opracování se musí bloky přepravit na místo zpracování. Ruční přesun není reálný, protože do chodby se vejde ke kvádru jen několik lidí a z pyramid máme zkušenost, že s tím ani nepohnou
■ Vytvoření vany sarkofágu vrtáním do žuly tisíců otvorů délky přes 3 metry a jejich prosekání je pouhá pohádka
■ V podmínkách prachu a temnoty podzemí je nepředstavitelné takové úkony provádět
■ I v případě možnosti použití vyspělé techniky není dosti místa k jejich využití
■ Dosažení absolutní roviny a rozměru vnitřních stěn bloku, kterou jsme naměřili, je nepředstavitelné
■ Dosažení přesných pravých úhlů stěn a rohů a jejich stykových poloměrů 2 mm v takovémto rozměru nelze fyzikálně realizovatTolik přehled podmínek, které není možné splnit pro zhotovení sarkofágů v podmínkách Serapea. Představa, že něco takového bylo zbudováno jen s použitím měděných dlát a kamenného kladiva, je hodně naivní pohádka. Vnitřní povrch je naprosto hladký a víko naprosto přesně doléhá na horní hranu vany.
Závěrem můžeme konstatovat, že vytvoření sarkofágů v podmínkách Serapea není možné provést technologií měděného dláta ani pomocí soudobé technologie.
Mojmír Štěrba
Všetky časti nájdete na tejto adrese.
Súvisiace:
Téma: SAKKÁRA
http://www.kemet.sk/search/node/sakkaraTéma: SERAPEUM
http://www.kemet.sk/search/node/serapeumEgypt - dôkazy
http://www.kemet.sk/rubrika/egypt-dokazy