Písmena jsou dvojího druhu: samohlásky (v jazycích orientálních tak zvané souhlásky slabé) a souhlásky; první značí neohraničenou sílu — živly — druhé jsou jejich hranicemi, usměrňovateli, modifikátory.
Slabé souhlásky; živly: analogicky čtyřem živlům přírodním (sfinx) mají hieroglyfy čtyři slabé souhlásky, odpovídající našim samohláskám: dva znaky etymologicky souvztažné hebrejskému písmenu Alef: obraz supa a obraz rákosového listu; jeden, etymologicky ajin: nastavená ruka a jeden slabé W nebo U; znak: mladá křepelka:
A: sup: agresivní, rychlý, pohyblivý a bystrý pták byl symbolem aktivní mužské síly projevující se i mužskou aktivní samohláskou; mohli bychom ji označiti +S.
A: nastavená, beroucí, žádající nebo přijímající ruka jest opak znaku předchozího: síla druhem stejná, ale opačné polarisace; ženská, pasivní, tedy —S.
Mezi oběma těmito extrémy stojí pak síla neprojevená, nepolarisovaná, budoucí nástroj toho nebo onoho směru:
symbolicky: rákosový květ, který se sklání podle závanu větru, ať už jest to z té nebo oné strany a jenž se může projeviti teprve jako nástroj určité polarisace; tedy + nebo —S.
Další samohláska U nebo W, symbolisovaná mladou křepelkou, značí sílu indiferentní na rozdíl od znaku předchozího již
polarisovanou, ale jež jest před nebo na počátku svého projevu a není možno ještě definovati její kladnou nebo zápornou tendenci; obrazně: u vylíhlé křepelky nelze dosud na první pohled zjistiti pohlaví, ale toto jest již určeno. Vývoj síly zřetelně se jeví též ve znaku druhém, rozvinující se hlemýžďovité spirále:
Esoterní náplň čtyř znaků osvětluje i jasně paralelu genetického mythu o Atumovi v theogonii ónské.*) Na počátku bylo Pravodstvo, tedy ±S, a z něho povstal bůh Atum. Bůh ale se projevuje, jak jest možno ze zmíněné legendy vyvoditi, působením aktivní síly ve své vlastní pasivní podstatě. Jest tedy silou +S a —S, rozlišenou ve své původní esenci ±S a uvedenou v činnost.
Toto dělení ±S na základní póly opakuje se i v symbolické legendě Geb—Nut—Šov.
Podle zákona o analogiích, citovaného v Hermově Smaragdové desce, byl pak Egypt a jeho dějiny posuzovány jako symbolický obraz stvoření. A z tohoto hlediska možno i vysvětlovati čin kněží Menoferských, kteří po ideovém sjednocení horního a dolního Egypta ztotožnili nebo zaměnili starobylého, neosobního Nuna, Pravodstvo s personifikovaným bohem Ptahem, silou, která není více amorfní, nehybnou hmotou (obrazně řečeno), nýbrž oboustranně polarisovaným živým projevem.
*) „Filosofie Egyptské kultury“ od téhož autora, kap. o Egyptské knize mrtvých.
-pokračovanie-
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
Pierre de Lasenic
Celý TEXT i so slovníkom hieroglyfov nájdete na tejto adrese
Súvisiace:
Ako čítať hieroglyfy
http://www.kemet.sk/rubrika/ako-citat-hieroglyfyHieroglyfy
http://www.kemet.sk/hieroglyfySymbolistická škola starovekého Egypta
http://www.kemet.sk/stitok/symbolisticka-skola-starovekeho-egypta