Hvězdná brána pyramid
„Musíme důkladně prozkoumat svou minulost, abychom lépe porozuměli budoucnosti!"
Již od pradávných dob se lidé pokoušeli uchovával zprávy o svém životě a činnosti. Metody bývaly sice různé, avšak účel stejný. Rozličné mýty o nanebevzetí naznačují snahu našich předků o zachování nesmrtelnosti významných lidí.


Profesor Joseph Davidovits vysvětluje fascinující teorii, která jej proslavila po celém světě. Dokazuje v ní, že egyptské pyramidy byly postaveny za použití neaglomerovaného kamene (z přírodního vápence, z nějž se zhotoví určitý druh betonu) a nikoliv pomocí obrovských opracovaných balvanů přemisťovaných na křehkých rampách. Autorovi dává za pravdu archeologie, hieroglyfické texty i náboženské a historické aspekty.
Většina dějepisců se shoduje v tom, že ten, kdo postavil pyramidy, byl Saurid Ibn Salhouk, král Egypta, jenž žil tři sta let před potopou. Příčina toho byla, že viděl ve snu, že se celá Země přetočila i se všemi svými obyvateli, muži leželi na svých tvářích a z nebe padaly hvězdy, s hrozivým rachotem narážejíce jedna do druhé; a byv tím znepokojen, nejdříve to skrýval. Potom viděl hvězdy-stálice padat dolů k zemi v podobě bílých ptáků, uchvacujíce lidí, odnášeje je mezi dvě velké hory; a tyto hory se následně za nimi zavřely a ty zářící hvězdy potemněly.
Zájemcům o Egypt a obecně historii doporučuji tuto knihu od S. Mehlera. O zemi, kterou si myslíme, že dobře známe, je zde vyprávěno úplně novým způsobem. Místo ortodoxních egyptologů zde podává výklad o dávné civilizaci nositel tradiční moudrosti Abd'el Hakim Awayan a jsou zde předkládány myšlenky badatelů jako je Ch. Dunn nebo D. Melchizedek. "Domorodé učení prezentované v této knize je v souladu s trendem, který nastal v posledních padesáti letech minulého století a pokračuje i ve století dvacátém. Na všech kontinentech zeměkoule se objevují domorodí ochránci moudrosti a zveřejňují ústní tradice a historii, která byla uchovávána v malých semknutých kruzích zasvěcenců. Všichni tito učitelé", píše Mehler, "naznačují, že nastal čas k rozšíření uchovávaných příběhů, neboť se blíží konec jednoho velkého cyklu a je nezbytné všem lidem sdělit domorodou moudrost a poznání, aby se tak mohli připravit na nadcházející změny."
Staroveký Egypt zohral vo vývoji ľudstva po poslednej veľkej potope, popísanej židmi v Starom zákone, dôležitú úlohu a poučenie v jeho chrámoch našli nielen starozákonní mudrci a grécki filozofi, ale tiež Ježiš a poslovia doby novozákonnej. V egyptskom hermetizme je popísaný univerzálny Boh v troch jeho základných formách, a to v neprejavenej, prejavenej a tvorivej. Egypťania uznávali jediného Boha v jeho rôznych aspektoch, emanáciách a podobách a tak v nezasvätených mohol vzniknúť pocit mnohobožstva. Boli presvedčení, že Boh je obsiahnutý vo všetkom a všade a je možné ho nazerať v troch podobách zvaných neteri – ako neprejaveného boha Atuma, manifestovaného boha Ptaha, tvorcu vesmíru prejavením svojej vôle, a boha Amona, ktorý stvoril človeka.