„Musíme důkladně prozkoumat svou minulost, abychom lépe porozuměli budoucnosti!"
Již od pradávných dob se lidé pokoušeli uchovával zprávy o svém životě a činnosti. Metody bývaly sice různé, avšak účel stejný. Rozličné mýty o nanebevzetí naznačují snahu našich předků o zachování nesmrtelnosti významných lidí.
Ani véda mnohdy nedokáže správně pochopit základy víry a představ dávnověkých kultur, někdy podléháme svým náboženským představám a domníváme se, že známe správné odpovědi. Proto se stále dopouštíme chyb. Věříme, že na tomto světě bylo již objeveno vše, co objeveno být mohlo. Ale čím více náš svět poznáváme, tím více se vyskytuje nových otázek, které vyžadují srozumitelnou odpověď.
Lidé od nejdávnějších dob vzhlíželi k obloze. Poznávali oběžné dráhy Slunce, Měsíce a také postavení hvězd. Již naši předkové z prehistorických dob využili poznatky o rotační ose planety Země a rozdělili hvězdnou oblohu na úseky zvěrokruhu, jimž dali dodnes platná jména. Pojmenovány byly i hvězdy, jež bývaly spojovány s mocnými bohy. kteří však dnes již upadli v zapomnění. Jednou z těchto hvězd byl Orion, jenž patří bezpochyby k nejkrásnějším tělesům noční oblohy. Již staří Sumerové ho nazývali ur.u.anna (světlo nebes), z čehož později vznikl název Orion. I Egypťané měli k této hvězdě zvláštní vztah, říkali jí Sah, což v této knize hraje významnou roli.
Egyptologie se po téměř dvou stech letech bádání stala uznávaným vědním oborem, ale mnoho záhad egyptské minulosti ještě stále nebylo vyřešeno. S úctou stojíme před majestátními rozměry záhadných staveb, Sfingy, pyramid a chrámů s nespočetnými hieroglyfy. Vědci i vědy-chtiví laici si kladou stejnou otázku:
Jaká antická civilizace byla schopna tyto stavební divy naplánovat a také postavit?
Vědci se celé desítky let pokoušeli předložit uspokojivou odpověď, ale žádná z dosavadních teorií a hypotéz, nevedla k přesvědčivému výsledku. Mnohé z nich si dokonce vzájemné odporují! Již antický spisovatel Apuelus měl kolem roku 200 n. 1. pravdu, když prorokoval:
„Ach, Egypte, Egypte, z tvých znalostí zůstanou jen bajky, jez budou pozdějším rodům připadat jako neuvěřitelná slova vytesaná do kamene...!"
Co dnes vlastně víme o zemi starých Egypťanů?
O všech králích a kancléřích, princích a knězích, kteří nám zanechali významné památky, víme s jistotou jen to, že se nejmenovali tak, jak jim dnes říkáme. Ačkoliv si tuto skutečnost uvědomuje každý egyptolog, domnívají se mnozí z nich, že v Egyptě nelze najít již nic převratného. Možná i proto byly mnohé významné objevy posledních deseti let učiněny amatéry.
Vydejte se s námi na cestu po stopách a důležitých indiciích. Složme společně jednotlivé kamínky do velkého egyptského hlavolamu. Možná že se nám podaří vyřešit hvězdné tajemství pyramid.
1. Země Egypťanů
Oficiální včela se snaží shromáždit průkazný materiál, aby dokázala zrekonstruovat správnou chronologii dějin. Tento cíl ale býval často kromě nepřesností a nedostatku faktů poznamenáván i podvody, což konzervativní badatelé „velkoryse" přehlíželi. Nejznámější případ tohoto druhu se udál v roce 1912, kdy britští vědci dr. Charles Dawson a profesor sir Arthur Smith-Woodward předložili svým vědeckým kolegům takzvanou piltdownskou lebku, jež byla pokládána za chybějící článek evoluční teorie, vyplňující mezeru mezi primáty a člověkem. Zmíněná lebka se však ve skutečnosti skládala z čelisti orangutana, úlomku lidské lebky a zbytek byl vymodelován ze sádry. Nález byl dlouhou dobu pokládán za pravý, teprve v roce 1953 byl celý podvod odhalen pomocí moderních postupů. Profesor Le Gros Clark, zaměstnanec Britského muzea v Londýně přednášející na Oxťordské univerzitě (katedra anatomie), předložil následující dobrozdání:
„Buď se někdo pokusil o nejapný žert, nebo se jedná o záměrný podvod."
Ovšem také historie jedné z prvních civilizací na naší planetě je dodnes zahalena závojem nejasností. Rovněž mezi současnými vědci však nalezneme černé ovce, které výsledky svých bádání různě „splácají" dohromady, aby získaly finance na další výzkum nebo dosáhly určitého uznání.
Pro historiky totiž neexistuje obtížnější úkol než v posloupnosti sledovat rozvoj starověké civilizační kultury. S tím je samozřejmě spojena také co nejpřesnější rekonstrukce jejího vzniku. Taje obtížná především proto, že z této etapy máme k dispozici nulové nebo jen skrovné písemné záznamy zkoumaných dějů. A přesně s tímto problémem se potýkáme i v zemi starých Egypťanů.
Lesk říše faraónů, jež byla vždy zahalena tajemným přísvitem, vzbuzoval odjakživa zvědavost evropských učenců. Jediný materiál, který umožňoval přístup k tisícileté kultuře starých Egypťanů, se nacházel jen v několika muzeích, Tyto památky se do Evropy dostaly především díky římským výbojům. Římané obdivovali kulturní bohatství Egypta a obzvláště byli přitahováni hieroglyfy, kterým sice nerozuměli, ale přikládali jim hluboký mystický význam. Proto se Římané skutečně zajímali o svět egyptských bohů a již před 2 000 lety začali egyptské sochy a jiné památky dopravovat do Evropy.
Na počátku novověku (renesance v 15. a 16. století) se mnoho evropských cestovatelů vydávalo za poznáním do Svaté země a Jeruzaléma - položili tak základy novověkého vědeckého bádání. Jedním z prvních průkopníků, kteří se odvážili do tehdy Turky obsazeného Egypta, byl jezuitský páter Claude Sicard (1677-1727), jenž pronikl až k Asuánu. O svém putování sepsal několik zpráv a zhotovil rovněž první mapu Egypta. Již před Sicardem vydal roku 1646 oxfordský astronom John Greaves monografii o egyptských pyramidách (Pyramidographica), kterou však sepsal u pracovního stolu, bez přímé návštěvy vzdálené země. Tyto i další práce sice neměly valnou vědeckou hodnotu, ovšem jejich výhoda spočívala v tom, že učenci 17. století měli k dispozici originální koptské rukopisy. Proto v roce 1643 vydané dílo Lingua aegytiaca restituta německého jezuity Athanasia Kirchera (1602-1680) můžeme pokládat za počátek výzkumu pozdní fáze egyptského jazyka. Renesanční badatelé, kteří chtěli odkrýt cestu ke staré moudrosti, se označovali výrazem apollonius. Kirchner ve svém díle vylíčil, jak druhý apollonius (Pietro della Valle) přivezl do Evropy koptské spisy a jak se k nim dostal:
„...Hledali jsme za hranicemi osobu, jež by byla schopna tyto spisy prozkoumat. Pátrali jsme především ve Francii, kde se studium cizích jazyků a literatury rozvíjí mimořádně živě. Nakonec jsem si Francii zvolil za svou druhou vlast a pustil se do práce sám, ačkoliv jsem se necítil být k tomu povolán..."
Dnes si mnoho států činí nárok na to, že právě jejich příslušníci položili základ egyptologie. Toto právo však mají pouze Francouzi. Zhruba před dvěma sty lety chtěli v Egyptě založit francouzskou kolonii, aby tak moc republiky přenesli až do Orientu. Pod velením Napoleona Bonaparta dobyli 2. července 1798 egyptské město Alexandrii, Následně 21. července slavili vítězství v bitvě pod pyramidami u Gízy (arabsky el-Giza). Právě tehdy byl pronesen známý Napoleonův výrok: „Vojáci, z těchto pyramid na vás hledí čtyřicet století..."
Válečné štěstí se však Francouzů nedrželo dlouho. Už 1. srpna potopil anglický admirál lord Nelson Napoleonovu flotilu, skládající se z 200 lodí, u Abukiru a odřízl Francouze od vlasti a přísunu zásob. Přestože naděje na pomoc z Francie nebyla žádná, Napoleon dál pokračoval v boji. Potlačil povstání v Káhiře, porazil turecká vojska, pronikl až do Sýrie, poslal expediční sbor na jih Egypta, ale za to vše platil mrtvými a zraněnými. Když se situace stala neúnosnou, 25. srpna 1799 opustil v přestrojení Egypt a vrátil se domů.
Jeho výprava sice skončila vojenským fiaskem, ale současně napomohla k založení nového vědního oboru. Kromě armádních jednotek, složených z 35 000 mužů se zbraněmi a výstrojí, koňmi a vozy s proviantem, patřilo k Napoleonovu doprovodu přibližně 500 civilistů, mezi nimiž bylo i 167 vědců. Jedním z nich byl francouzský baron Dominique-Vivant de Denon (1747-1825), jehož s sebou Napoleon vzal jako kreslíce a malíře. Baron byl fascinován pyramidami a mnoha dalšími stopami staroegyptské minulosti, začal se zajímat o tisíciletou kulturu, která kdysi v Egyptě vznikla. Kreslil vše, co viděl. Denon strávil v Egyptě celý rok a po svém návratu do Francie vydal v roce 1802 knihu Cesta do Horního a Dolního Egypta, v níž zveřejnil také svých 141 kreseb.
Po této první publikaci následovalo mezi lety 1809 až 1827 vydání čtyřiadvaceti svazků Popisu Egypta, zpracovaných pod vedením Francoise Jomarda. V nich byly vylíčeny přírodní poměry, geografie, kultura a historie starého Egypta. Vzdělaný baron Denon vypracoval rovněž popis stavebních památek starých Egypťanů a položil tak základ egyptologie. Při studiu starých egyptských spisů však badatelé naráželi na zdánlivě nepřekonatelnou překážku. Nikdo totiž nedokázal přečíst egyptské hieroglyfy a ani vzdáleně nechápal jejich význam.
Erdogan Ercivan
Hvězdná brána pyramid, Vydavateľstvo: Dialog, 2007
Súvisiace:
Erdogan Ercivan: Zakázaná egyptológia
http://www.kemet.sk/erdogan-ercivan-zakazana-egyptologia
