Když nadešel čas, abych se vrátila na zemi, sdělil mi posel Nejvyšších vládců, že se znovu narodím v zemi Kemet; a dvojice, která dá vznik mému novému tělu, mě radostně uvítá, protože už jednou jsme byli spojeni v dřívějším životě a náš vztah byl ve znamení lásky, nikoli nenávisti, což jsou dvě pouta, která k sobě lidi na zemi vážou nejtěsněji. A mým bratrem bude někdo, s kým jsem kdysi vykonala dlouhou cestu.
Kapitola první
Do vyhnanství
Když mi toto bylo řečeno, zmírnila se má lítost, jaká se zmocní každého, kdo musí opustit svůj pravý domov, aby znovu putoval mlžnou zemí: protože budu mít ve svém vyhnanství společníky.
V době, kdy mě má matka ještě nosila ve svém těle, zatoužil můj otec po nějakém daru, jímž by matce vyjádřil lásku, která naplňovala jeho srdce. Nemohl jí svou lásku popsat slovy, protože slova jsou jen prchavým stínem skutečnosti. Neuspokojovali ho ani rytci tyrkysu nebo slonoviny, ani zlatníci sebelepšími plody své zručností. Jednoho dne, kdy se za chladivého večera procházel palácovými zahradami, napadlo ho, že vybuduje pro matku zahradu, jakou ještě nikdy nikdo neviděl. Jen tak mohl vyjádřit svou lásku. Protože nic nemůže být větší než její stvořitel; rytectví může být písní ukrytou v kameni, ale zrodila se z rytce, avšak rostliny země jsou děti Boží.
A tak v oblouku, který se podobal srpku měsíce, zasadil stromy, aby matku chránily před poledním sluncem, a keře s vonnými listy, aby pro ni osvěžovaly vzduch. A tětivou tohoto živoucího luku byla šplouchající voda jezírka, stříbrná v záři zapadajícího slunce. Pak shromáždil množství různých travin, které tvořily měkké zelené trávníky, a posázel je drobnými kvítky, purpurovými a žlutými, fialovými, modrými a bílými, aby se staly kobercem pod jejíma nohama. Z říší za hranicemi Kemetu přivezl šarlatové lilie ze Země zlata a kalichy vína, které rostou daleko na jihu, v zemi, kde lidé chodí ve svém vlastním stínu; ze severu získal citronovníky, bílé oleandry a sasanky a květiny, které si uchovávají svou vůni pro měsíční světlo a naplňují přítmí svou omamnou sladkou vůní. Květy barvínku ovíjel zimolez a modrý svlačec, a splétaly se pro ni do věnců.
Když mi bylo dvanáct dní, přivedl otec maminku do této zahrady poprvé. Byla obklopena zdí a na horním rámu dveří z cedrového dřeva byla vyryta jejich jména: Zaatet a Merinesut, „drahá faraonovu srdci“. Společně se vnořili mezi pěšinky zastíněné květy, skryté jako gazelí stopy v rákosí. Když matka došla do srdce oné zelené tišiny a spatřila celou zahradu, nádhernější, než o jaké kdy snila, prohlásila, že květiny jsou tu jako červánky při západu slunce, které jako by vymaloval sám sluneční bůh Re, jehož paprsky na širé zemi ještě nikdy nespočinuly na ničem krásnějším. A oba se shodli, že bůh se jistě raduje, jak jsou zde jeho děti oslaveny.
A tak nazvali toto místo Sechetare, Reova luka. A toto jméno dali také mně.
Můj bratr, který se vrátil na zemi tři roky přede mnou, dostal jméno Nejah. Při jeho narození totiž kněz bohyně Maat spatřil ty, kteří přišli, aby urychlili jeho cestu, a pravil: „Přichází ten, jenž je hoden vládnout nad lidem země Kemet, protože společníci jeho ducha jsou dlouhověcí. Toto dítě bude nazváno Nejah, "narozen s moudrostí", protože stejné jméno nosil jeho mistr, který ve Staré zemi uslyšel hlas o nadcházejícím Velikém dešti. A právě tak jako jeho mistr vedl svůj lid, zatímco zlé pohltily vody, povede toto dítě lid země Kemet, až bude napaden zlými; a ty rovněž pohltí moře.“
-pokračovanie-
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
Joan Grantová
Poznámka autorky:
Starověcí Egypťané dávali své zemi různá jména. V této knize z období 1. dynastie se jmenuje Kemet neboli také Obojí země; Sumer, předchůdce Babylonu, se zde nazývá Zuma; a Kréta, centrum minojské civilizace, zase Minoa. Kromě města Menatetiss, což je Mennofer, pozdější Memfis, nedaleko Káhiry, vyplývá poloha ostatních míst pro potřeby příběhu dostatečně jasně z kontextu. Abidva je dnešní Abydos a Obilná pláň současná Tell el Amama. Úzká země je Sinaj a Úzké moře je Rudé moře.
Symbolem Horního Egypta, ,Jihu“, byly lotos a rákos a jeho koruna měla bílou barvu. „Sever“ užíval korunu červenou a jeho symbolem byly papyrus a včela.
V tomto příběhu se vyskytují koně, ale jsem si vědoma toho, že až do období 18. dynastie nebyly o koních v Egyptě nalezeny žádné zmínky.
Čaká sa na dotlač, KNIHU bolo možné zakúpiť na tejto adrese.
Súvisiace:
Egypt - Odhalenie
http://www.kemet.sk/zakazana-egyptologia