b) Znaky sylabické.
Vedle znaků abecedních užívá hieroglyfické písmo i značek tak zvaných sylabických nebo slabikových, které již od svého vzniku byly pokládány za znaky čistě fonetické.
V základě sylabické znaky jsou dva nebo více znaků alfabetických, spojených v jednom hieroglyfu.
Kdo chce čísti hieroglyfické písmo musí znáti alespoň hlavní z těchto znaků: končící na A, na W a několik jiných důležitějších. Ostatní, jež jsou uvedeny v přiloženém slovníku naučí se během času automaticky.
Znaky končící na A. (Viz tabulky ve slovníku.)
AA 15k — HA 8n — CHA 9n — SA 18g — BA 6n — CHA 7r — DA 16p — CHA 23p — MA 16f
— SA 6p — SA 18f — SA 16c — ŠA 8k — TA 19h — TA 7a.
Znaky končící na W:
AW 17r — IW 5g — NW 16e/2 — SW 8d — HW 6b — NW 19a — RW 22r — ŠW 7f.
Různé:
HN 8l — MN 20h — MS 9b — WN 5m — IN 7n — MR 16i — SN 13o.
2. Znaky slovní.
Znaky slovní, nebo symbolické byly nejpůvodnějšími hieroglyfy a jejich vznik a užívání počíná již v dobách předhistorických. Jejich podoba zobrazovala původně předměty, jež měly vyjadřovati.
Podle způsobu, jímž tyto ideogramy tradují jednotlivé pojmy, můžeme je děliti na tři hlavní třídy:
I. Znaky přímé, jež svým obrazem přímo označují smysl slova: obličej HR (3s), oko IR—T (3u), dům PR (10m), strom IMA (7u) atd.
II. Symbolické, to jest ony, které vyjadřují určité abstraktní pojmy obrazem konkrétních předmětů, jež je symbolisují: noc. GRH (9g), jíti IW (5c), vládnouti, vládce, vládkyně HKA (15d) atd.
III. Znaky s významem přeneseným. Jsou to obyčejně původní znaky přímé, jež slouží ve druhé řadě též k vyjádření slov, která mají stejné pořadí a druh hlásek: oko IRT, může značiti též IR, to jest činiti; dům PR, PR vyjíti; strom IMA, IMA sladký atd.
Většina slovních znaků nebývá však psána samostatné i když se jedná pouze o vyjádření jejich významu. Dvojhlásková slova píší se obyčejně slovním znakem, k němuž se připojuje ještě koncové písmeno podle výslovnosti, u delších slov obě písmena poslední, u některých dokonce vedle slovního znaku fonetická výslovnost bývá celá vypsána. Jen málo slovních znaků zůstává bez jakékoliv
fonetické přípony.
Příklady pro slovní znaky s fonetickými dodatky:
VSR silný (24e–1), CHPR býti, existovati (24e–2), ANCH žíti (24f–1), NFR dobrý (24f–2).
Čistě foneticky bývají psána pouze slova, která ideografického znaku nemají.
3. Determinativa.
Determinativní znaky slouží k ulehčení čtení slov, sestavených z fonetických znaků; jsou jakýmsi druhem všeobecné poznámky na konci každého neobvyklejšího slova, poznámky, jež má všeobecně označiti asi smysl významu foneticky vyjádřeného. Determinativní znaky se tedy nečtou, nýbrž slouží pouze k povzbuzení představivosti čtenáře a k usnadnění čtení.
Příklady:
10m: dům, 2b: muž, 3a: žena, 2c: činnost ústní (mluviti, zpívati jísti, píti atd.), 5c: jíti, 20i: věc, nebo výraz abstraktní atd.
K označení širokého pojmu, jejž vyjadřuje determinativ, zakreslováno jest mnohdy plurální znaménko, sestávající ze tří krátkých kolmic, pod determinativní znak. Příklad: 24b, HKAW vládcové, 24c HRW dny.
Má-li se naproti tomu smysl determinativního znaku súžiti, bývá podkreslován jedinou kolmicí; totéž platí i o substantivech, jež jsou vyjádřena jedním znakem (24d).
-pokračovanie-
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
Pierre de Lasenic
Súvisiace:
Ako čítať hieroglyfy
http://www.kemet.sk/rubrika/ako-citat-hieroglyfyHieroglyfy
http://www.kemet.sk/hieroglyfySymbolistická škola starovekého Egypta
http://www.kemet.sk/stitok/symbolisticka-skola-starovekeho-egypta