Archív - 2013

O historii, ale ani o životě v oázách se donedávna nevědělo téměř nic. Nevedly sem žádné silnice, vše bylo závislé jen na karavanách táhnoucích rozlehlou pouští. A po jejich stopách se vydáme v posledním vyprávění o fascinující historii Egypta. V minulosti se objevilo pár nadšenců, kteří při průzkumu oblastí ukrytých hluboko v poušti obětovali život. Cesta přes Saharu je velmi zrádná a i s moderní technikou můžete kvůli chvilkové nepozornosti uvíznout v písečných dunách. Po stopách karavan zamíříme do oáz směrem do nitra Afriky, kde dodnes archeologové pod pískem objevují nevídané poklady nebo důkazy o dávno zaniklé zemědělské výrobě a čilém obchodu.

Herodotos povedal, že mu egyptskí kňazi predniesli svoju starobylú tradíciu „vytvárania podzemných miestností" pôvodnými staviteľmi Memfisu. Najstaršie nápisy preto naznačovali, že existoval nejaký druh rozsiahleho komorového systému pod povrchom oblastí obklopujúcich Sfingu a pyramídy.

Dér el-Medina bylo rozsáhlé sídliště, které dal faraon Thutmose I. vystavět pro dělníky a umělce, kteří pracovali na hrobkách panovníků v Údolí králů. Jak vypadal život v této vesnici, jejíž obyvatelé se těšili značným privilegiím? Archeologové nalezli v Dér el-Medině řadu pozoruhodných uměleckých a historických pokladů nedozírné ceny, nicméně naleziště neminulo ani drancování. I přesto je ale vesnice, jejíž obyvatelé žili v izolaci od ostatních obyvatel, fascinujícím místem.

I když je Sfinga dnes národním symbolem Egypta a ztělesněním jeho starobylosti, na konci Staré říše byla stejně jako pyramidy opuštěna a na dalších tisíc let ponechána svému osudu. Ale svým způsobem měla štěstí v neštěstí.