Archív

Uroboros je (alespoň v tomto kontextu) alegorií věčně se obnovujícího koloběhu všeho, cyklické povahy vesmíru a neustálého boje protikladů, jenž je podstatou bytí. Nápadně podobný smysl má známý a dnes velmi populární symbol jin a jang ve východních filosofiích - a nejspíš není náhodou, že má rovněž grafickou podobu kruhu, jehož prvky jsou navzájem vklíněné do sebe. Už tato příbuznost naznačuje, že oba geograficky vzdálené motivy mohou mít společný původ. Pátrání po něm nás - tak jako už mnohokrát - zavede do starého Egypta, kde byl had zakusující se do vlastního ocasu nalezen v Tutanchamónově hrobce jako znak jednoty protikladů slunečního boha Ra a podsvětního boha Osirise.

Podľa toho, čo spravil, respektíve v jej hrobke nespravil môžeme predpokladať, že áno.
„Dedičná aristokratka s veľkým srdcom, ktorá oplývala šarmom, dobrotou a láskou...“ hlása nápis pri vstupe do hrobky kráľovnej Nefertari.

O kráľovnej Nefertari, prvej manželke Ramzesa II., vieme veľmi málo. Kráľovské manželstvá v starovekom Egypte mali často za úlohu upevniť vzťahy medzi mocnými rodmi, ktoré sa spečatili krásnou nevestou. Bola teda svadba Ramzesa II. a Nefertari iba politickým ťahom alebo kráľ svoju manželku naozaj miloval?

Že Egypt je nevyčerpatelným zdrojem záhad a zajímavostí, o tom svědčí i to, co víme o královně Hatšepsut. A vlastně i o Údolí králů, kde byla jako jedna z prvních pohřbená. To, že na egyptském trůně vládlo i několik žen – faraónek, je známé. Ať už je to Sobekneferu z 12. dynastie, Nefrerneferuaten z 18. dynastie nebo Twosret z 19. dynastie, ty nejznámější jsou hlavně dvě. Jednak poslední egyptská panovnice Kleopatra a pak Hatšepsut.

Pravé vzdelávanie je samo o sebe cieľom, predsa je tiež prostriedkom evolúcie vedomia, pretože zahŕňa svoju vlastnú formu utrpenia.
„Chrám človeka“ môže čitateľa učiť prostredníctvom skúseností Schwallera de Lubicz vyjadrených ako jeho vlastné pochopenie. Naša skúsenosť bude menej bohatá, ale pochopenie sa môže vyvíjať, pretože sa oživujú samotné idey.